Muž v ohni má totiž velmi solidní řemeslo, tím spíše, že od jeho režiséra Tonyho Scotta už se moc nečekalo. Přitom dovedl metodou rychlých, oslepujících, trhavých, zpomalovaných, neklidně vyčkávavých či syrově drsných záběrů prodat příběh s řadou zjevných klišé a s jedním nutným, leč šikovně tajeným.
Film udržuje napětí, přestože hrdina - osobní strážce chránící holčičku před únosci - opět pije kvůli trýznivým vzpomínkám na zabíjení. Opět se vydírá strachem o ohrožené dítě. Opět se dlouho pracuje na citovém sbližování kontrastního páru, tmavého hromotluka a plavé princezničky.
Opět dojde na slzy nad medvídkem v dětském pokojíku. Opět jde rek do boje sám - liší se jen krutě neosobním mučením nepřátel a heslem: "Odpustit jim může jen Bůh, já zařídím, aby se s ním setkali." A opět se soukromá válka nastavuje vysvětlivkami mafiánské sítě.
Přesto Muž v ohni dělá svému žánru větší čest než Lásko moje, kde jsi? rodině romantických komedií. V originále se film jmenuje Zůstávám!, čímž naznačuje řešení hrdinčiny volby mezi manželem a milencem.
Manžel alias jediný skvělý komik Vincent Perez je tak vyhrocený protiva a samolibý samčí tyran, že tam, kde Marceauová nosí usměvavý nadhled, by drsnější Uma Thurmanová už střílela. A když se dáma konečně vzbouří, najde si typicky mondénní náhradu v umělci, jenž se však se zavrženým mužíčkem spřátelí, ba co hůř pánové si začnou být podobní.
Zábava je to mírně feministická, ve slovních přestřelkách sice vtipná a v situační nadsázce vede až k frašce typu "tři v jedné posteli", jenže příliš předvídatelně spěje k prozření a smíření. Od romance i od komedie si bere jen to, co se jí právě hodí, a časem opustí i černočerný humor vzoru, jímž mohla být, totiž Válkou Roseových po francouzsku.
Ale Paříž se tu nezapře. Když hrdina neví, kam dál, začne srovnávat život s literaturou. A nemá-li kráska nic na práci, mění šatník - nutno říci, že na hvězdu v odvážných módních róbách je pěkná podívaná.
