„V rámci projektu V paměti synagogy se děti budou učit historii s důrazem na to, jak na Chebsku žili Židé před 2. světovou válkou,“ vysvětlila iniciátorka projektu a třídní učitelka páté třídy Iva Kučerová.
„Rozhodně to nebude nuda. Přečteme si například zápisky slavného spisovatele s drmoulskými předky Norberta Frýda o chebských uličnících, o tom, že židovskému kupci trvala cesta z Drmoulu do Chebu pěšky šest hodin a že kolem Velké Hleďsebe si musel dát pozor na loupeživé bandy. To se také nakonec odrazilo v českém i německém názvu obce,“ řekla Kučerová.
Děti také zjistí, jaké židovské památky v regionu jsou, podívají se na židovský hřbitov v Drmoulu. Dozvědí se, co zde mohou najít, jaké symboly hroby zdobí a co znamenají, vyzkouší si číst hebrejské náhrobky. „Také jim řeknu, proč se na židovské hřbitovy nemají nosit květiny, ale raději kamínky,” uvedla iniciátorka.
Projekt startuje v době, kdy Izraelci slaví příchod nového roku. A vzhledem k tomu, že Židé s příchodem Krista „nevynulovali“ letopočet, oslavili v pondělí nástup roku 5 777.
Z Izraele k tomuto výročí doputovalo do Mariánských Lázní 20 originálních hebrejských přáníček s anglicky psanými pozdravy. Páťákům ze Základní školy Jih je poslala Raya Trinker, jejíž otec se přesně před sto lety v Chebu narodil. Před nacisty utekl do zahraničí v roce 1938. To mu bylo 22 let. Po vzniku státu Izrael pak dlouhá léta působil jako izraelský velvyslanec a novinář.
„Projekt využijeme nejen ve vlastivědě, ale také třeba v tělesné a výtvarné výchově, češtině nebo angličtině. V pondělí jsme si přeložili, co dětem Raya Trinker napsala do přáníček z Haify. Dali jsme si k tomu typický židovský pokrm, jablečný štrúdl,“ přiblížila zahájení projektu učitelka Kučerová.
Děti se také dozvědí, že jejich malou školní tělocvičnu vystavěli v roce 1944 nacisté a že tou dobou už v regionu nebyli Židé a vlastně ani Češi.
Jak se učit dějiny? Zažít je na vlastní kůži
Budou si vyprávět o chebské synagoze, která stávala naproti chebské knihovně a pokusí se pochopit, co se tehdy stalo a proč. „Není lepší způsob, jak se učit dějiny, než ten, že je zažijete na vlastní kůži,” konstatovala Iva Kučerová, která kvůli tomu chystá pro svou třídu řadu aktivit.
„Myslím si, že na příběhu Židů z našeho regionu bychom se měli poučit, že každá vteřina života je důležitá,“ řekla a doplnila, že je zvědavá především na to, jak budou děti reagovat. „Zajímá mě hlavně jejich pohled na věci, které se tehdy děly. Na to, zda se dokážou vcítit do kůže lidí, kteří museli nosit na oděvu našitou žlutou hvězdu a den co den zažívali osobní tragédie.“
Vytvořit projekt o Židech a židovství na Chebsku a využít jej při vyučování napadlo Ivu Kučerovou poté, co se v Židovském muzeu v Praze dozvěděla, jak školním dětem předkládat informace o holokaustu tak, aby nebyly příliš stresující.
Posléze se zapojila do projektů interaktivního poznávání židovských památek a osudů židovských rodin v regionu, které zaštítilo občanské sdružení SeeMedia. Když se při své návštěvě Izraele navíc setkala s Rayou Trinker, která má kořeny v Chebu, myšlenka dozrála.
Vznikl projekt, který má dětem přiblížit pohnutou historii regionu, ale zároveň jim pomoci v tom, aby dokázaly rozvinout toleranci k odlišnostem a vstřícnost k ostatním.
