„Když jsem začal stavět, byl jsem kluk, který nevěděl, co bude dělat za dva dny, natož za dva roky. Neměl jsem žádné sny, představy ani cíle. Hlavní hodnotou pro mě bylo sehnat peníze na cigarety. Kouřil jsem jednu za druhou a říkal si, jak je život na nic. Jednoho dne jsem viděl na sociální síti takzvané tiny houses a strašně mě to zaujalo. Vždycky jsem chtěl nějaký domeček a tohle byla ta nejlepší varianta,“ vypráví Radek Pospíšil.
Tehdy se se svou vizí svěřil rodičům. „Táta mi řekl, že už o tom taky slyšel. Řekli mi: Když slíbíš, že domeček dostavíš, tak my ti ho budeme financovat. Nějak jsem tomu nevěřil a hlavně jsem nevěřil sobě. V šestnácti si budu stavět svůj vlastní barák? Předtím jsem maximálně postavil bunkr v lese. Letní prázdniny se blížily a já čím dále více věřil, že se sen změní v realitu,“ popsal student svůj projekt na Instagramu.
Pokud budu chtít domek převézt, budu ho muset zapřáhnout za traktor, nebo dát na podvalník. Jiná možnost zde není.
