Můžete se představit čtenářům?
Jmenuji se Klára Voborníková a studuji gymnázium v Sokolově. Je mi teď čerstvých 16 let. Miluji zvířata, a proto jsem dva roky vegetariánka. Ráda čtu. V poslední době jsem si oblíbila jógu. Především se ráda učím. Baví mě to, až se to stalo takovou mou drogou. Učím se prakticky denně. Ve třídě máme velmi inteligentní lidi, takže je norma se připravovat do školy každý den. Se spolužáky se vzájemně motivujme, a to mě pohání kupředu. I přes můj akční život dokážu ocenit chvíli, kdy jsem sama.
Jaká byla vaše první nabídka volnočasové aktivity?
Ke konci karantény mi pan profesor nabídl možnost být součástí studentského zastupitelstva. Řekla jsem si, že do toho půjdu, a hodně mi to sedlo, jelikož tam pomáháme, a to je přesně můj šálek kávy.
Máte nějaké významnější aktivity, které jste se zastupitelstvem připravili?
Jednou za mnou přišla paní profesorka, že by ráda zorganizovala, abychom navštívili seniory, kteří třeba nemají možnost se vidět s rodinou a příbuznými. My jsme se původně s nimi chtěli vidět, což mi přišlo jako skvělá možnost, ale kvůli covidu jsme tu návštěvu nemohli uskutečnit. To nás nezastavilo, a tak jsme vymysleli, že napíšeme přáníčka. Vyrobila jsem jich kolem 30 a společně se spolužáky jsme napsali pár osobních vět. Námi vyrobená přání jsme následně rozdali. K tomu jsme jako třída ještě napekli cukroví. Byla to hrozně milá akce. Být součástí studentského zastupitelstva obnáší pomoc Sokolovu a nějakým způsobem ho inovovat a přinášet nové nápady. Také jsem pomáhala právě na pingpongové dobrovolné akci, což mi také přineslo radost. Všechno dělám ve svém volném čase a dobrovolně.
Máte svůj oblíbený předmět? A který vás baví nejméně?
Tohle je trošku ošemetná otázka, protože všechny předměty jsou něčím zajímavé. Velký podíl na tom, jestli vás hodina baví, či ne, mají především učitelé. Všechny máme skvělé, tak je velmi těžké vybírat. Zvolila bych češtinu a velmi mě baví i historie výtvarného umění. Zálibu jsem našla i v psychologii. Studuje lidi, to, jací jsou, jak se chovají, proč se tak chovají, proč si myslí to, co si myslí atd. Naopak ten nejhorší předmět je chemie a matika. Nikdy jsem je neměla v krvi a nikdy mít nebudu. Na mém prospěchu se podepsala i jóga, kterou praktikuji od začátku letošního roku. Bylo občas těžké zvládnout všechno, udržet si průměr a nezbláznit se z toho. Odbourává mi stres a jsem díky ní klidnější.
Kde jste se nechala inspirovat jógou?
Už jsem vyzkoušela mnoho metod na duševní rovnováhu, ale žádná z nich mi nezabrala. V lednu jsem zkusila již zmiňovanou jógu a velice mě to nadchlo. Takže si udělám každý den ráno 15 minut pro sebe a protáhnu se. Praktikuji to od ledna a nemůžu si stěžovat. Doporučuji jógu vyzkoušet, ale každému sedne něco jiného.
Chtěla jste od začátku studovat na gymnáziu?
Původně jsem si myslela, že budu zdravotnice, ale na gymnáziu jsem zjistila, že jsem si vybrala správně. Předměty jako chemie, matika a fyzika mi nikdy moc nešly. Jsem umělecký typ. To nadání jsem díky tátovi, který je grafik, zdědila. Jsem mu za to vděčná, ale zároveň mě baví gympl. Naučil mě se zajímat o svět a lidi v něm. Po střední škole bych se nejspíš chtěla věnovat psychologii na Karlově univerzitě, ale je to ještě vzdálená budoucnost. To všechno, co dělám, mě tím směrem táhne stále víc.
Zbývá vám čas na nějaké další koníčky a záliby?
Dříve jsem chodila do divadelního kroužku, který jsem právě kvůli gymnáziu musela opustit. Také tancuji, ale život jde dál a chci vyzkoušet i další věci. Asi nemá smysl v tom dál pokračovat. Nedokážu si na to najít čas kvůli škole, která zabírá nejvíce času a je pro mě největší prioritou. Chtěla bych se zaměřit na nové věci.
Jak vypadá váš všední den?
Ráno vstanu a dám si jógu. K snídani mám většinou jogurt s čerstvým ovocem a proteinem, protože jsem vegetariánka, a do každého jídla přidávám bílkoviny. Následuje škola, ve které mám paradoxně chvíli čas a vždy si přečtu pár stránek z aktuálně rozečtené knihy. Ze školy jdu domů, kde si udělám meditaci a profiltruji myšlenky. Udělám domácí úkoly, připravím se na následující den a odcházím na trénink. Tancování mi zabere několik hodin týdně. Je těžké se po tom všem přimět k dalším sportovním aktivitám.
Mátě nějaký velký osobní sen?
Už když jsem byla malá, tak jsem si přála všechno vidět a zažít, protože není nic cennějšího, než poznat skvělá místa a lidi na naší planetě. Vysněnou destinací je Asie, chtěla bych procestovat Evropu a v neposlední řadě se naučit španělský a francouzský jazyk. Největším cílem a snem v mém životě je být šťastná. Zároveň se bojím, že v něčem selžu. Snažím se držet dál svých snů a přitom stát nohama na zemi, aby mě v budoucnu nic nezklamalo.
