Kdo začal jako první o zápisu na seznam UNESCO přemýšlet?
Myšlenka se poprvé objevila v roce 2006 a myslím, že vzešla od karlovarských historiků, konkrétně od Lubomíra Zemana. Fakticky jsme na tom začali pracovat v roce 2010 poté, co jsem se stal primátorem Karlových Varů.
 |
Proč nezůstalo jen u města Karlovy Vary a dalších českých lázní?
Po konzultaci s centrálou UNESCO bylo jasné, že je to správná cesta. Jejich doporučení bylo zřejmé – individuálních statků máme po světě spoustu, větší hodnotu má právě společná nadnárodní nominace, protože evropské lázeňství, to je fenomén.
Tušil jste tehdy, že máte před sebou jedenáct let práce?
Na jaře 2011 následovala schůzka v Paříži, kde už se začala základní skupina formovat. Tehdy to bylo ještě patnáct měst a už tehdy jsme si začali linkovat scénář, jak by to celé mohlo vypadat. Počítali jsme ale, že do pěti let bude hotovo. Ze mě se stal předseda celé sériové nominace a od té doby se datovaly i pravidelné, zhruba čtvrtletní schůzky všech starostů a odborníků jednotlivých měst s experty UNESCO. Skupinu starostů jsem vedl až do roku 2018, kdy byla dokumentace k nominaci finalizována a poté předána do Paříže.
Původně byly ve výběru i Luhačovice. Proč vypadly?
V momentě, kdy nominace dostávala už velmi konkrétní obrysy, bylo potřeba prokázat, že všechna města splňují přísná kritéria daná směrnicemi UNESCO. Vypracovala se srovnávací analýza a bohužel čtyři města skončila pod čarou. Mezi nimi Luhačovice. A byla to těžká doba. Nám se samozřejmě nechtělo nikoho z té skupiny vylučovat, navíc se tam během těch let vytvořila téměř rodinná atmosféra a stali se z nás kamarádi. Existovalo však reálné riziko, že kdyby jediné město kritéria nesplňovalo, pod stůl by spadla celá nominace. A tak vypadly nejen Luhačovice, ale i jedno rakouské a dvě německá města, mezi nimi Wiesbaden.
Která kritéria ta města nesplňovala?
Jedním z nich bylo kritérium integrity a autenticity. Tím, že Wiesbaden se rozrostl do metropole, kritérium už naplněno nebylo. Luhačovice byly trochu odlišný případ. Nominace se týká neslavnějších lázní Evropy 18. a 19. století. V Luhačovicích ale boom lázeňství začal až na začátku století dvacátého. Zároveň experti vyhodnotili, že Luhačovice nesplňují ani další kritérium pro nominaci, a tím je mezinárodní věhlas. Ten se hodnotil pomocí toho, co se v tom kterém lázeňském městě odehrávalo za události, kdo se tam s kým a kdy sešel nebo se tam léčil. Karlovy Vary z toho vyšly suverénně nejlépe, Luhačovice naopak nejhůř. V roce 2015 tak došlo k zeštíhlení skupiny na tu finální jedenáctičlennou.
Kdy byla hotová? Co se dělo dalších šest let?
Nominační dokumentace je obsáhlá, dnes už má dokonce několik tisíc stran včetně mapových podkladů. A nejen mapových podkladů měst samotných, ale součástí nominace a vlastně i jedním z kritérií je také terapeutická krajina jako nedílná součást lázeňské léčby. To znamená, že třeba v případě Karlových Varů je to nejen podrobná mapa města, ale i celých lázeňských lesů. Sjednotit dokumentaci jedenácti měst, která ji zpracovávala v podstatě samostatně včetně jednotného formátu příloh a hlavně mapových podkladů, bylo také dosti složité.
Snaha o zápis na seznam UNESCO
|
Po zapracování připomínek a oponenturách jsme ji dokončili v roce 2018, což byl můj poslední rok na karlovarské radnici. Podařilo se mi ji tak zaplaťpánbůh dotáhnout do konce, to znamená, že dostala takzvaně mašle a na jaře 2019 byla předána do Paříže. Pak následovala jednání v rámci interního procesu UNESCO a vyslání komise do jednotlivých měst. Minulý rok už mělo být rozhodnuto, ale Výbor pro světové dědictví UNESCO se kvůli covidu nesešel, takže se to o rok posunulo.
A jaké máme pro zítřek vyhlídky?
Doporučení odborníků, na jehož základě se výbor tradičně rozhoduje, je velmi pozitivní. Já myslím, že to vyjde. Už proto, že jde o unikátní projekt. V historii UNESCO se to děje vůbec poprvé, že se dokázalo jedenáct evropských měst na nadnárodní nominaci domluvit.
Co z toho ta města budou mít?
Ze zápisu na Seznam UNESCO pramení samozřejmě závazky směřující k ochraně tohoto světového dědictví. Není to ale tak, že by zápis znamenal nějaké zakonzervování daného objektu či území, jak se často říkává. Jde pouze o důsledné dodržování památkové ochrany, zejména pak v jádrové zóně historické architektury.
Co těch jedenáct let příprav dalo a vzalo vám?
Byla to pro mě neskutečná škola, protože tohle se vám běžně neděje, že v jeden moment řídíte jedenáct starostů z několika evropských zemí a s každým z nich musíte najít shodu, styčné body. To pro mě byla největší zkušenost, ze které jsem čerpal kdykoliv poté.
Ztrácel jste někdy nervy?
Když se o něco takového pokoušíte, musíte se smířit s realitou, že proces jako takový neurychlíte. Ale že jsem trpělivý, to už se o mně ví, jinak bych svou práci asi ani dělat nemohl.
Pokud to zítra vyjde, bude to váš největší úspěch?
Jednoznačně! Protože to bude mít dlouhodobý pozitivní dopad nejen na ta konkrétní města, kraj, ale i na celou republiku.
