„Původní vegetací byl s největší pravděpodobností borový les,“ uvádí v publikaci Zvláště chráněná území Karlovarského kraje Přemysl Tájek. Kvůli hadcovému podloží šlo podle něj o řídký les se světlomilnou květenou v podloží.
„S příchodem člověka a pastvou ovcí došlo k ústupu lesa a dalšímu rozvoji bylinného patra s řadou specifických a konkurenčně slabých druhů. V roce 1828 byl z lokality popsán jeden z prvních českých endemitů – rožec kuřičkolistý, se kterým se na některých skalkách můžeme setkat dodnes,“ dodává Tájek.
Kromě samotného rožce patří mezi vybrané druhy z rezervace mimo jiné také chrastavec hadcový, sleziníky nepravý a hadcový, kociánek dvoudomý, vranec jedlový, vratička měsíční, zimostrázek alpský, modrásek černoskvrnný či užovka hladká.
Endemický rožec byl na Křížkách objeven sice už v roce 1828, až v roce 1962 byla lokalita prohlášena za národní přírodní památku. Ani to však samotné ochraně přírody nepomohlo, problémem se stali přemnožení jeleni sika, kteří celou lokalitu ničili hlavně v zimě a na jaře svou pastvou.
Přítrž tomu učinilo až v roce 2017 nové oplocení. To brání zvěři dostat se na území rezervace. Součástí oplocení jsou také speciální průchody pro návštěvníky, které jim umožní dostat se dovnitř. Pravda, prostorově výrazní jedinci mají s průchodem trochu problémy. Díky tomu se však do porostů vlochyně vrátil vzácný žluťásek borůvkový.
Původ křížů je obestřen tajemstvím
Křížky nabízejí úchvatnou podívanou po celý rok. Díky pestré květeně hýří barvami. Na jaře jsou pokryté růžově kvetoucími polštáři vzácného vřesovce pleťového, v létě zde kvete arnika, která se stala součástí znaku samotné Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, podzim pak patří nachovým květům vřesu a červeným listům vlochyně.
Původ tří křížů, které se tyčí k nebi nad samotnou rezervací, je tak trochu obestřen tajemstvím.
Podle jedné z legend nechali kříže postavit v roce 1849 tři bratři z nedalekého Sanderbergu (dnešní Prameny) jako poděkování za uzdravení z těžké nemoci. Jak to bylo doopravdy, nevíme, protože původní německé obyvatelstvo bylo po roce 1945 odsunuto, a celá oblast se navíc stala na několik let vojenským prostorem.
Je s podivem, že nepřehlédnutelné kříže hospodaření armády přežily. Tehdejší městečko Sanderberg, které mělo zhruba dva tisíce obyvatel, se změnilo k nepoznání. Za své vzal kostel sv. Linharta i monumentální hrobka Adama Tanzera na místním hřbitově. Tu nechal místní národní výbor v roce 1967 rozebrat a kamenné kvádry rozprodal.
O stále se zvyšující oblibě Křížků mezi návštěvníky Slavkovského lesa svědčí také auta odstavená na kraji silnice. Hlavně o víkendech jich tu bývá plno. Kromě samotných Křížků je sem láká také sousední přírodní památka, která leží na druhé straně silnice – Upolínová louka pod Křížky.
Návštěvníky sem hlavně na rozhraní jara a léta lákají rozkvetlé žluté upolíny. Přehlédnout se nedají ani modré květy kosatců sibiřských, vzácných druhů rostlin a živočichů tu však žije mnohem víc.
9. října 2015 |
