Téměř zapomenuté momenty z chebské historie doplňují znaky měst a obcí v regionu.
Kachlová kamna vznikala v nelehké době 2. světové války na objednávku tehdejšího chebského národopisného muzea, jehož ideovými otci byli etnograf, filolog a pedagog Josef Hanika a ředitel archivu a muzea v Chebu Heribert Sturm.
Právě oni dva vybrali většinu etnografických námětů mistrovsky zobrazených na stěnách kamen. Zachycují nejen události života na venkově od masopustu přes máje až po Vánoce, ale i zásadní události osobního života, jakými jsou například svatba či křtiny.
Než se však kamna vrátila do Chebu, musela podstoupit ozdravnou kúru v ateliéru Sylvy Antony Čekalové. Ruce restaurátorů památce vrátily původní lesk a zahladily stopy, které na unikátu zanechal zub času a necitlivého zacházení. Monumentální těleso, nad jehož výzdobou se tají dech, díky tomu mohou návštěvníci muzea obdivovat v podobě, kterou jim vtiskl autor.
„Na první pohled kamna nevypadala zle. Některým figurkám chyběly hlavičky a leckde byly odštípnuté kousky glazury, ale největší problém byl uvnitř. Ukázalo se, že někdo kamna zalil cementovou maltou,“ řekl restaurátor Michal Raušer.
Po rozebrání kamen už další práce probíhaly v ateliéru. Nejprve ale bylo nutné vyzkoušet technologii, sestavit recepty, namíchat barvy.
„Znamenalo to udělat spoustu testů a zkušebních výpalů. Malé odražené kusy se ručně nabarvily a zaleštily. Všechny opravy jsme udělali šetrně tak, aby nebyly nevratné. To znamená, že když v budoucnu přijde někdo s jinou metodou restaurátorských zásahů, tak ty naše bude možné bezezbytku odstranit,“ doplnil Raušer, který se v prosinci ještě do muzea vrátí a opraví drobné prasklinky v retuších, které by mohly vzniknout při vysychání materiálu.
Složitý osud
Monumentální dílo vzniklo mezi lety 1941 až 1944. Po dokončení však kamna zůstala až do konce války v ateliéru Willibalda Russe.
Poválečná snaha chebského muzea kamna přivézt a instalovat vyšla na prázdno. Až v roce 1952 bylo dílo umístěno do expozice nově zřízeného okresního muzea v prostorách loketského hradu.
Odtud byla kamna z důvodu své „ideologické závadnosti“ před květnem 1972 odstraněna a určena k vyřazení. Zachránit se je podařilo pouhou shodou náhod. Na základě hospodářských smluv se počátkem 80. let minulého století dostala do Chebu, kde byla od roku 1993 vystavena v prostorách hradu.
Vzácná kamna se stala i předmětem soudního sporu. V letech 2016 a 2017 se o ně soudilo město Loket s Karlovarským krajem i městem Cheb. Ve sporu ale Loket neuspěl. Kamna tak zůstala v Chebu.
V únoru roku 2020 bylo rozhodnuto o jejich restaurování a kamna byla následně odvezena do atelieru Sylvy Antony Čekalové, kde byly zahájeny záchranné práce. V listopadu 2022 se kamna stala exkluzivní ozdobou stálé expozice Muzea Cheb. Jejich znovuvzkříšení se podařilo i díky Karlovarskému kraji, který na jejich restaurování uvolnil 1,2 milionu korun.
21. října 2022 |
