„Zrestaurovaná kamna slavnostně představíme 10. listopadu,“ uvedla Iva Votroubková, etnografka chebského muzea.
Kamna se veřejnosti představí v původní umělecké představě autora, a to včetně kamnové lavice, která u klasických chebských kachlových kamen bývala pravidlem.
Chebská kamna Williho Russe svou historií doslova kopírují osudy celého regionu, bývalých Sudet. Chebské muzeum si je u autora objednalo v roce 1938, ten práci dokončil v roce 1943. Tedy v době, kdy ve světě zuřila druhá světová válka.
Vzhledem k tomu, že Cheb byl několikrát cílem spojeneckého bombardování, zůstala kamna v ateliéru sochaře Russe v Krásně. Sám autor byl v roce 1946 jako Němec odsunut. Mezi jeho nejznámější práce patří Goethův bronzový pomník pro Mariánské Lázně (1932) a právě Chebská kachlová kamna z roku 1944, jež vyobrazují lidové zvyky na Chebsku.
Po skončení války se ale uměleckému skvostu vedlo ještě hůř. Záměr převézt kamna do Chebu a umístit je v muzeu nevyšel. V roce 1952 se tak nakonec stala exponátem nově vzniklého okresního muzea umístěného v prostorách loketského hradu.
Jenže po dvaceti letech padlo rozhodnutí, že nejsou „ideově vhodná“ a z výstavní expozice musela kamna zmizet. Dokonce se podle plánu měla nechat zlikvidovat. Naštěstí ale kamna přežila zapomenutá v hradním sklepení a v 80. letech minulého století se nakonec dostala do Chebu.
V roce 1993 je muzeum muselo nechat poprvé restaurovat. Kamna byla umístěná v prostorách Chebského hradu.
Kamna zůstanou v Chebu, rozhodl soud
Ani to ale pro mimořádný exponát, vnímaný jako pomyslnou učebnici egerlandského (chebského) národopisu, neznamenalo klid. Město Loket se v letech 2016 a 2017 o národopisná kamna soudilo s Karlovarským krajem i městem Cheb. Ve sporu ale Loket neuspěl. Kamna tak zůstala v Chebu a v roce 2019 bylo rozhodnuto o jejich restaurování a přemístění do nové expozice věnované chebskému národopisu.
Mohutná kamna jsou téměř tři metry dlouhá a více než dva metry vysoká. Zajímavé je, že se v nich zatím nikdy netopilo a podle původního záměru měla být elektrická.
Šestnáct figurálních scén představí významné zvyky a tradice hospodářského, církevního a rodinného života venkovského lidu na Chebsku. Čtrnáct krojovaných párů předvede lidový oděv v různých částech této oblasti od sklonku 18. století až po 30. a 40. léta 20. století.
Plastické stuhy vlnící se mezi jednotlivými scénami zachycují chebský dialekt v podobě 63 přísloví, pořekadel, mravních ponaučení, úryvků z koled a písňových textů. To vše doplňuje heraldická výzdoba čítající 71 znaků města a městeček a rodových znaků.
