„Ten dárek byla super věc, která mě tehdy doslova nakopla. Říkal jsem si, že si s výrobou nože budu hrát celou zimu. Ale chytlo mě to, a když jsem po dvou dnech vyšel z dílny a měl nůž hotový, byl to skvělý pocit. Dokázal jsem svýma vlastníma rukama udělat něco, co je funkční a co má smysl. Pokud tedy budu brát nůž jako nástroj a ne jako zbraň,“ zavzpomínal na dobu svých začátků Tomáš Blažek.
Hned se pustil do výroby dalších kousků. Do Vánoc zhotovil další tři. Když se pak pochlubil známým a dostal otázku, zda by nějaký neprodal, úplně ho to rozhodilo.
„Že někdo bude moje dílo chtít, že mi za to snad dá i peníze, s tím jsem vůbec nepočítal. Teprve pak jsem se do toho opravdu ponořil. Začal jsem studovat výrobu na internetu, koukal na návody na YouTube, hledal materiály, které lze na výrobu nože použít,“ uvedl.
Fyzickou práci vnímá jako očistu
Postupně zjistil, že vyříznout z plátu nůž je sice hezké, ale že to chce přece jen něco víc. A to něco znamená pořídit si kovářskou výheň a další věci. Výzvou bylo i vytvořit dřevěnou rukojeť a ušít kožené pouzdro. Od začátku měl ale Tomáš Blažek jasno. Nože na kšeft dělat nebude.
„Nechci jít cestou byznysu, nechci se tím živit. Výroba nože má pro mne trochu jiný význam. Je to radost, relax. Chci, jít cestou kvality a ne kvantity,“ řekl Blažek.
A protože výroba nožů potřebuje prostor, obětoval svému koníčku nejprve sklep rodinného domu, kovářské výhni posléze ustoupila část zahrady. Jenže najednou zjistil, že na rodinu už moc volného času nezbylo. Proto když hledal prostor, kde by mohl pracovat se dřevem a kůží, našel koutek v kuchyni. „To už není tak špinavá práce, takže se to dá. A navíc jsem v centru dění, děti vidí že toho tátu tady fakt mají,“ vysvětlil.
Uspokojení z toho, že tvoří vlastníma rukama, však není to jediné, co mu řemeslo přináší. Fyzickou práci vnímá jako očistu. „Nikdo si nedokáže představit, jak mi pomůže, když zapálím výheň a tři čtyři hodiny mlátím kladivem do žhavé oceli. To mě dočista zničí, ale zároveň vyčistí hlavu a ohromně nabudí. Někdo chodí kvůli endorfinům do posilovny, já vykovám nůž. Je to neuvěřitelný relax,“ svěřil se nožíř.
Nůž ocení jako dárek i ženy
Řemeslu, které ho baví a naplňuje, věnuje velkou část svého volného času. Na otázku, kolik nožů udělal, nedokáže přesně odpovědět. „Dřív jsem je počítal, ale po stovce jsem přestal. Teď už tři roky hotové nože nepočítám. Odhadem to jsou asi čtyři stovky. To ale neznamená, že jsem všechny prodal. Velká část výroby jsou dárky pro přátele a známé. Kupodivu je nůž vítaným překvapením i pro ženy. Ale nejvděčnější prezent je to pro chlapa,“ podotkl.
V současnosti už dokáže zpracovat různé druhy materiálů, a to i ty zvláštní nebo raritní. Přesto by však chtěl jít ještě o kousek dál. „Když vidím, že někdo rozkovává kus meteoritu, taky bych to velmi rád zkusil. Obecně je mým velkým snem vyzkoušet si pracovat s co největším počtem nejrůznějších materiálů. A největší meta? Být prostě nejlepší,“ dodal se smíchem Tomáš Blažek.
Milan Pokorný z Liberce už téměř 25 let vyrábí nože. Za tu dobu se vypracoval na jednoho z nejuznávanějších českých mistrů. (březen 2023)
27. prosince 2023 |
