Stroj pochází už z roku 1943. Petr Johana to zjistil při náročné renovaci, která trvala několik let.
„Pořídil jsem si ho jako vrak někdy v roce 1980. Byl jsem pro něj tehdy v jednom statku na Plzeňsku. Byl v hrozném stavu, po havárce. Majitel se s ním tehdy někde převrátil, blatníky poničené, podvozek prohnilý, motor byl z něčeho jiného, rám z Brouka a zaplatil jsem za něj 8 300 korun,“ vzpomíná Petr Johana na dny, kdy si svého plechového miláčka pořídil.
K vraku dostal od majitele ještě několik košů nejrůznějších náhradních součástek. „A to byl doslova poklad, byly tam věci dokonce i na Vodníka (obojživelný německý terénní vůz, pozn. red.),“ poznamenal Johana. Podle původního technického průkazu z roku 1952 vůz pochází z Bratislavy a jeho barva byla tehdy modrá.
Vrak naložil na avii a odvezl domů. Trosky složil v garáži a byl z jejich stavu špatný. „Nakonec jsem si musel nadzvednout i garáž, ale vyplatilo se to. Tři roky jsem ho usilovně dával do kupy. Všechno bylo prohnilé, rám byl zkroucený. A pak jsem jednou potkal kamaráda, který mi říkal, že měl stejné auto, a že ví, kde by mohl být podvozek,“ líčil Johana strasti opravy.
Originál z roku 1943
Jeho kamarád mu řekl o domě, kde před pěti lety bydlel, a ve sklepě pod uhlím podvozek nechal. Johana se tam okamžitě vypravil.
„A já tam ten podvozek opravdu našel, vyhrabal jsem ho z uhlí, trochu očistil a odvezl. A díky tomu mám krásný, originální podvozek. Jen pod baterkou potřeboval trochu vyvařit,“ usmívá se šťastný majitel.
Jeho vůz se skládá z originálních dílů, řadu z nich si ale Johana musel vlastními silami opravit. Dveře a blatníky jsou původní, jen důkladně opravené. Nové jsou třeba prahy, ale jde o originální náhradní díly.
„Dneska už je všechno jinak, spousta věcí se zase vyrábí, dá se koupit a jednoduše sestavit. Tehdy jsem si všechno musel udělat a opravit sám,“ chlubí se.
Lopata stála 80 korun na burze
Originální motor má v garáži a v autě má teď namontovaný pohon ze starého Brouka. Správný typ stěračů se mu podařilo sehnat až před třemi lety. Původní je i lopata, kterou sběratel úplnou náhodou sehnal za 80 korun na burze.
„A volant, ten je z prvních kaďourů. Všem se strašně líbí, každý sběratel by ho chtěl, ale ten nedám,“ usmívá se Johana.
Ukazuje i originální palubní desku nebo nejrůznější vychytávky v přední části vozu. „Tady byla schránka na doklady, sem se dával stavěcí terč a úplně vepředu je místo na kanystr s benzinem. Já ho tam ale nevozím, strašně to rachtá,“ popisuje svůj stroj.
Ten má motor i převodovku vzadu. Ve výbavě nechybí ani startovací klika pro případ slabé baterie. Podvozek je úplně hladký a v terénu nebo na sněhu se na rozdíl od konkurenčního jeepu nezasekne.
Armádní výbava
Vzadu na vozidle každého zaujme sada světel. „To je zadní Notek. Podle toho, kolik světel viděl řidič v autě vzadu, věděl, jak je daleko. Byla na to i zvláštní příručka,“ vysvětlil Petr Johana.
„Nejdál jsem s ním byl ve Varnsdorfu na srazu aut vojenské historie. Všude s ním jezdím po vlastní ose. Mám veteránské značky a pravidelně chodím i na technické kontroly,“ podotkl Johana.
A ač si auto, které v Čechách zůstalo na konci druhé světové války po poražené německé armádě, pořídil v dobách komunismu, nikdo mu kvůli tomu nedělal problémy. „Policisté mi jen zamávali a jel jsem dál. Když jsem někde stál, tak třeba zastavili a šli si auto prohlédnout,“ vylíčil Johana své zkušenosti.
