Pořadatelé ostravského atletického mítinku Zlatá tretra se na Jiřího Janoška zlobili. Místo avizovaného jednoho kola totiž obkroužil s nejrychlejším mužem planety kolem stadionu dvě čestná kolečka.
Poručila si ale sama hvězda královny sportu a Usainovi se neříká ne. „Řekl: Two rounds, George. Tak jsme jeli dvě kolečka, čímž jsme trošku zpozdili přenos televizi,“ směje se při vzpomínce na jeden z velkých zážitků Jiří Janošek z Českého Těšína. Toho si na Zlatou tretru zvou pořadatelé pravidelně. To proto, že má doma v garáži nádherné veterány.
Při čestném kolečku na Zlaté tretře s Usainem na palubě například Janošek řídil BMW 321 z roku 1939. K tomuto vozu se dostal v roce 1977. Majitel se mu svěřil, že se potřebuje toho „žďorba“ zbavit. Janošek jej od něj odkoupil, třináct let na něm pracoval a poté ho majiteli přivezl ukázat znova. „Když ho viděl, tak se rozplakal. Byl šťastný, co jsem z něj vytvořil,“ řekl Janošek.
Muž z Českého Těšína není znuděný boháč, který by si veterány kupoval z manýru. Je to vyučený automechanik, který auta obvykle získává ve zchátralém stavu a dlouhé roky jim vrací lesk a slávu let minulých. „Je to spousta práce, spousta shánění různých dílů a samozřejmě velká finanční investice. Ale je to má láska, něco na čem dělám každý den od rána do noci,“ podotýká.
Poté, co z nich udělá naleštěné krasavce, mohl by je prodat za mnohonásobek pořizovací ceny, ale to neudělá. A to už měl ne ledajaké zájemce. „Jednou jsem v Německu přijel tímto vozem k pumpě a okamžitě přiletěl majitel, že mi dá plnou nádrž zdarma, když hodinu bude auto stát u jeho benzinky,“ vzpomíná Janošek.
Dostává lukrativní nabídky. Ale auto by neprodal
Majitel benzinky věděl, co dělá. Za chvíli byla čerpací stanice v obležení aut. Z jednoho natěšeně vyběhl muž, který toužil po koupi veteránu.
„Chtěl okamžitě auto koupit. Když se totiž v roce 1939 narodil, jeho otec koupil jeho matce stejný typ. Matka ještě žila, měla devadesát a on jí chtěl udělat radost. Říkal, že má zámek, že pro něj nehrají peníze roli, ale necouvl jsem. Aspoň se u auta vyfotil,“ směje se Těšíňan.
Proč neprodal? Protože jeho veterány pro něj mají nevyčíslitelnou hodnotu. „Dal jsem do toho auta svou duši. Mám syna, který to auto taky miluje. Je to rodinné dědictví, neprodal bych ho za žádnou cenu,“ vysvětluje Jiří Janošek.
V jeho garáži nestojí jen BMW 321 z roku 1939. Roky práce jej čekají při renovaci BMW 326 z roku 1937. A sbírku rozšiřují i vozy MGA z let 1955 a 1957.
„Stará auta mají duši“
Janošek už je v důchodu, takže má na svůj koníček dostatek času. Když byl ještě profesně aktivní, tak se živil jako automechanik. „Vrtat se“ v nových autech ho ale tolik nebavilo.
„Ta stará auta mají proti těm současným duši. Kdysi, když se navrhovalo auto, trvalo klidně čtyři pět let, než se vyladilo. To byly tisíce výkresů, um techniků, nadšení a úcta ke značce. Dneska je to jiné, dnes vše dělá počítač. Auta jsou stejná, liší se jen v detailech a hledí se na to, aby měla co nejlepší aerodynamiku a byla co nejmenší spotřeba,“ říká nadšenec.
S veterány se Janošek účastní různých přehlídek, soutěží, jezdí na svatbách nebo prostě zkouší, co dokážou. „Třeba s tím MG jsem se při jednom závodu do vrchu otočil na ruční brzdu téměř ve stokilometrové rychlosti krásně do rovna,“ dodal muž, který nezapře, že je v něm i v důchodovém věku stále hravá duše.
