Prr, hot, čehý jsou sice povely, které v očích laiků používají kočí k ovládání svých koní, ale na mistrovských závodech vozatajských spřežení je neuslyšíte.
„Tady na to není při té rychlosti čas. Možná ještě prr koně respektují. Řídítě je ale hlavně opratěmi a pak jednoduchými příkazy jako jeď a vpřed,“ směje se legenda českého vozatajského sportu, šedesátiletý Jiří Nesvačil senior.
Se svým čtyřspřežím hnědáků se v Humpolci o víkendu účastnil finále 53. ročníku Zlaté podkovy ve vozatajské soutěži Mistři opratí.
V pátek byla na programu drezurní zkouška, v sobotu divácky působivý maraton a v neděli překážková jízda. Co z toho je nejobtížnější?
„Nejdůležitější a divácky nejatraktivnější je maraton. Ale i parkur je těžký, a když chybujete v drezuře, také vás to stojí body a posune dolů,“ krčí rameny Nesvačil.
Vozatajskému sportu se věnuje od roku 1980. Předtím jezdil i sedlové soutěže, věnoval se závodům military i parkuru.
Všichni synové se potatili, i oni se věnují vozatajskému řemeslu
Ke koním měl Jiří Nesvačil blízko od malička. Jeho rodina se po několik generací věnovala koním a všemu, co s nimi souvisí. Nakonec se však Jiří rozhodl pro kočáry a místo na kozlíku s opratěmi v ruce.
K vozatajskému sportu přivedl i své tři syny. A také oni se mu věnují na vrcholové úrovni.
„Vozatajství je mi zkrátka nejbližší. Také je to mnohem dramatičtější sport. Ale na druhou stranu i pracnější,“ vysvětluje. „Normálně jezdíte jednoho koně, ale při čtyřspřežích musíte ovládat hned čtyři,“ dodává.
Svůj první titul mistra republiky ve vozatajství získal už v roce 1983. V Humpolci poprvé zvítězil o rok později a celkem si odsud odvezl deset prvních míst. „Soutěž v Humpolci má velkou tradici a jezdím sem pravidelně. Neúčastnil jsem se vždy jenom z toho důvodu, že ve stejné době jsem byl na mistrovství světa,“ vysvětluje Jiří Nesvačil.
Sestavit čtyřspřeží do vozatajského závodu není jednoduché a výběr koní je přísný. „Dopředu se dávají koně, kteří se nejméně bojí a jen tak se neleknou. Ti se ovládají opratěmi. Zadní koně zase musejí respektovat hlas člověka. Pokud se budete jako kočí starat jenom o zadní koně, ti přední se vám rozutečou.“
Nejdůležitější osobou je vozataj, k ruce má dva pomocníky
Na start maratonu vyjíždí čtyřspřeží s kočárem, kde je tříčlenná posádka. Nejdůležitější osobou je vozataj, který sedí na kozlíku a drží opratě. Za ním jsou dva přísedící. „Ten, který stojí za kočím, napovídá a vyvažuje kočár. Spodní vyvažuje a v případě potřeby kočár nadhodí,“ popisuje jednotlivé úkoly posádky.
Letos to neměl Jiří Nesvačil senior se složením koňského čtyřspřeží úplně jednoduché. Tři jeho koně, které obvykle zapřahá, jsou zranění. Nakonec ale čelenku v barvách trikolory, která je poznávacím znamením jeho Jezdeckého klubu Moravský Krumlov, dostali na hlavu čeští teplokrevníci Zeta, Dietward, Jasmín a Carmen.
„Bylo to těžké. Levý přední kůň, Zeta, šel svůj první maraton na špici. Ale musím je pochválit. S výkonem jsem spokojený. Byli vynikající,“ poplácával spokojeně své hnědáky, klidně k nim promlouval konejšivým hlasem a plánoval pro ně odměnu v podobě suchého chleba, cukru a mrkve.
„Dostanou ještě večerní koupel a vyšperkujeme je na parkur, který se jede zítra,“ přemýšlel v sobotu vpodvečer nad startem do třetího dne závodů. A ten Jiřímu Nesvačilovi vyšel náramně. V celém klání zvítězil a stal se znovu Mistrem opratí.
Kvůli suchu byla jedna z oblíbených překážek bez vody „Čtyři, tři, dva, jedna… Jeď! Šťastnou cestu,“ přeje startér každému spřežení, které se postavilo na start sobotního maratonu spřežení - Mistři opratí. To je součástí finále seriálu závodu Zlatá podkova, kterou hostil už potřiapadesáté Humpolec. Hecují se i samotní závodníci mezi sebou a diváci, kteří se mohou podívat až přímo k překážkám, ženou koně a spřežení pískotem a potleskem k co nejlepším výsledkům. „To je něco, viď,“ nese se vzdech a údiv ze skupinky lidí, když je v těsné blízkosti ve vysoké rychlosti míjí čtyřspřeží. Poslední srpnový víkend patřil v Humpolci koním a všem jejich milovníkům. Finále Zlaté podkovy přivítalo letos odhadem pořadatelů na tři a půl tisíce návštěvníků. Pořadatelé se do poslední chvíle obávali, jak moc závody ovlivní extrémní sucha. Nakonec se ochladilo a dokonce i sprchlo. „Panuje počasí, které je pro koně téměř ideální. Také zapršelo, takže povrch není tak tvrdý, což je pro koně výrazně lepší. Když je povrch měkčí, je i menší riziko úrazů,“ pochvaloval si Jiří Klubal, ředitel organizačního výboru závodu, letošní podmínky. Přesto kvůli suchu byla jedna ze tří vodních překážek nakonec bez vody. Potok, který ji obvykle napájí, totiž vyschl. Na start třídenních závodů se postavila přibližně stovka sedlových koní a na padesát čtyři koní ve spřeženích. Z toho bylo šest elitních čtyřspřeží. Finále Zlaté podkovy prověřuje jezdce a koně během tří dnů v drezuře, terénní zkoušce a parkuru. Kůň, který chce uspět v závodu, musí obstát ve skoku, být vytrvalý v terénním závodu, který může připomínat Velkou pardubickou jen s tím rozdílem, že ji koně jedou samostatně. Dále by měl prokázat preciznost v zadávaných pokynech a ještě ke všemu vystupovat jako elegán. V drezuře se totiž hodnotí i umělecký dojem. „Tomuto druhu závodů se také dříve říkalo military. Vznikl z armádních zkoušek koní, kteří se trénovali pro všestrannost. Z nich se vyvinula tato disciplína, která má tři části,“ poznamenal Klubal. Vítězem Zlaté podkovy se stala, a tedy i Cenu Kraje Vysočina si letos z Humpolce odvezla Eliška Orctová s koněm Bonus. Mistrem opratí v kategorii čtyřspřeží se stal Jiří Nesvačil senior. |
