K samici Kačence, kterou zahrada získala loni na podzim, teď přibyl po více než ročním snažení i šestiletý samec. Chovatelky mu daly jméno Bohoušek. „Jsou to taková familiární pracovní jména,“ usmívá se mluvčí zoologické zahrady Martin Maláč.
Šestiletý aligátor se do Jihlavy dostal až z japonské zoo. Na svět však přišel v záchranném centru pro aligátory v Číně.
„Sehnat aligátora čínského je extrémně těžký úkol. Jde totiž o jednoho z nejvzácnějších zástupců řádu, kam kromě krokodýlů patří právě aligátoři, kajmani a gaviálové. Tím, že v současnosti máme pár aligátorů čínských, jsme však v našem snažení vlastně stále na začátku. Nejtěžším úkolem totiž bude snaha o jejich rozmnožení, což je stále oříšek i pro ty nejzkušenější chovatele,“ přiznává ředitel jihlavské zoo, Jan Vašák.
Nicméně jihlavská zoologická zahrada by se o to chtěla pokusit. A to i přesto, že k rozmnožení aligátoři čínští potřebují specifické podmínky, připomínající tak trochu alchymii.
„V Číně žijí tito aligátoři v subtropickém pásmu, takže jsou relativně chladnomilní a ke svému rozmnožování dokonce potřebují zimní odpočinek při teplotách kolem dvanácti až patnácti stupňů,“ upozorňuje mluvčí zahrady Martin Maláč.
Aligátoři čínští si vyhrabávají nory pod břehem u pomalu tekoucích říček a tam přečkávají zimu. „Pokud zvíře úspěšně nezazimujeme, tak ho nerozmnožíme,“ zdůrazňuje mluvčí.
Jihlavská zoo by v tom měla mít výhodu díky svému tropickému pavilonu, kde tato zvířata chovají.
„Dělá jim dobře, když mají možnost cítit cyklování dne a noci nebo zažít lijáky. To vše na ně působí velmi pozitivně. Proto je dobré mít tyto aligátory v teráriu, které přechází do venkovního výběhu. A to naše ubikace, kde budou umístění, splňuje od jara do podzimu,“ zdůrazňuje.
Mladý samec je nyní v karanténě. Se samičkou se nejdříve setká v dubnu příštího roku. Do té doby budou spolu v kontaktu pouze přes skleněnou bariéru.
Aligátor čínský je údajně předobrazem čínského draka
Z pohledu pohlavní zralosti jsou oba dva ještě „puberťáci“. „Před spářením vydává samec dunivé zvuky, kterými se snaží samici zaujmout. Pokud ona je svolná, páření probíhá ve vodě. Samice po nějaké době březosti jde na souš, kde si postaví hnízdo z tlejícího listí a větviček. Tento ‚kompost‘ pak vejce hřeje. Vyrobí si vlastně takový přírodní inkubátor. Většina druhů vajíčka také hlídá. Zdržují se někde poblíž břehu, ve vodě a jsou ochotni na vetřelce zaútočit,“ připomíná mluvčí.
Na rozdíl od krokodýlů nebo jiných aligátorů patří tento poddruh k malým a drobným. Samice podle mluvčího Martina Maláče dorůstají do délky 1,2 metru a ty největší jsou dlouhé půl druhého metru. Samci bývají větší. Ti největší dorůstají až do délky 1,8 metru. Samice Kačenka měří 1,1 metru a Bohouš 1,23 metru.
Aligátor čínský je údajně předobrazem uctívaného posvátného čínského draka. „Celkově jsou malí, ale velmi štíhlí. Typická je pro ně kratší, ale široká hlava,“ popisuje mluvčí. Aligátoři čínští zvládnou nehnutě celý den ležet na hladině, ale nejraději vyhledávají stinné, tmavé kouty. „Většina návštěvníků nás podezřívá, že jsou to umělé atrapy,“ usmívá se mluvčí.
Nejraději tito krokodýli žerou ryby, obojživelníky, ale také korýše, kraby a raky. „Vyčetli jsme z odborné literatury, že pro úspěšné rozmnožení a jejich dobrou kondici je dobré krmit raky a kraby. Občas jim proto dopřáváme speciální nadílku této potravy,“ dodává.
