Rodiče malého hocha jsou oba vysokoškolsky vzdělaní v oblasti biologie. Dobře znají principy očkování i nemoci, proti nimž se očkuje. A rozhodli se postupovat trochu jinak, než je ve většině rodin běžné. Pro svého syna vytvořili individuální očkovací kalendář.
Dítěti nechali aplikovat očkování proti nejzávažnějším nemocem - záškrtu, tetanu, černému kašli, obrně a hemofilovým infekcím. Ostatní očkování se rozhodli odložit na neurčito.
Chlapci ještě nebyly ani tři roky a rodiče už zjistili, že s takovým postojem mohou narazit. Kvůli nekompletnímu očkování chlapec nebyl přijat k předškolnímu vzdělávání do dvou mateřských škol v místě bydliště.
Školky vycházely ze zákona o ochraně veřejného zdraví. „Zařízení poskytující péči o dítě do 3 let věku v denním režimu nebo předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci,“ píše se v něm.
Ústavní soud však sporné ustanovení nezrušil. „Očkování dostatečné většiny populace zabraňuje šíření nákazy vybraných nemocí, čímž poskytuje ochranu nejen těm, kteří byli očkováni. Čím vyšší je podíl neočkovaného vůči očkovanému obyvatelstvu, tím vyšší je také riziko opětovného rozšíření nákazy,“ vysvětlil postoj Ústavní soudu jeho soudce-zpravodaj Jaroslav Fenyk.
Podrobení se očkování dítěte před jeho přijetím do mateřské školy označil za akt sociální solidarity.
Rodiče žádali o odstranění sporného ustanovení zákona
Školky malého chlapce odmítly v dubnu 2010. Rodiče se bránili. Ke krajskému úřadu do Jihlavy podali odvolání, to úřad zamítl. Následovala žaloba ke Krajskému soudu v Brně. Taktéž zamítnutá. V březnu 2013 odmítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost s tím, že neexistují žádné výjimečné důvody, proč nedat dítě očkovat a jen odlišný názor rodičů na systém očkování nestačí.
V červnu téhož roku tedy rodiče chlapce podali ústavní stížnost. Požadovali zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání.
Je správné, že školky mohou odmítnout neúplně očkované děti?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 12. března 2015. Anketa je uzavřena.
„Je absurdní, aby devět očkování, včetně tetanu, které veřejné zdraví vůbec neohrožuje, bylo povinné. Ve své době nám očkování významně pomohlo, ale v dnešní jsou evidentní nežádoucí účinky, které z očkování jsou,“ myslí si maminka chlapce.
Svého syna nenechala očkovat proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a žloutence typu B. „Očkování proti ní považuji pro děti za nesmyslné. Spalničky, zarděnky, příušnice mohou klidně prodělat a pak mít proti nim silnější imunitu,“ dodala matka.
Podle advokátky rodičů Zuzany Candiglioty ještě není případ zcela uzavřen. „Zvažujeme, že se obrátíme na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku,“ vzkázala.
Loni v červenci se do případu vložila i ombudsmanka Anna Šabatová, která mínění rodičů podpořila.
„Podmínka povinného očkování pro přístup dítěte do mateřské školy je nepřiměřená a diskriminační. Stát zneužívá opticky legitimního cíle a dítě si bere jako rukojmí a trestá ho odepřením přístupu ke vzdělání bez posouzení skutečného rizika ohrožení ostatních dětí,“ uvedla ve svém vyjádření.
Podporu měli rodiče chlapce i od Ligy lidských práv. „Každé dítě má právo na vzdělání bez diskriminace. Vzhledem k tomu, že v řadě západních států, jako je Německo a Rakousko, není očkování vyžadováno pro přístup k předškolnímu vzdělávání, je důvod se domnívat, že v České republice nejde o nezbytné opatření,“ vzkazují právníci sdružení.
Děti očkované být musí, u učitelek to nikdo nezkoumá
Podle Ligy lidských práv se jedná o diskriminační praktiku, která není odůvodněna ochranou veřejného zdraví, ale má sloužit jako potrestání rodičů.
„O tom svědčí i skutečnost, že se k předškolnímu vzdělávání vyžaduje i očkování proti nemocem, které nelze přenést na druhé, jako třeba tetanus, ale také to, že po personálu školek nikdo kompletní očkování nevyžaduje či nezkoumá jejich imunitu proti všem očkovaným nemocem,“ dodávají.
Rodičů, kteří odmítají své děti očkovat, v posledních letech přibývá. Je mezi nimi třeba i bývalý jihlavský profesionální hokejista a nyní biofarmář Jan Šmarda. „Chtěli jsme, aby děti nebyly očkované. Jenže doktoři a to všechno kolem na člověka hrozně tlačí,“ konstatoval.
Tvrdí, že by si měl každý rozhodnout sám, zda on nebo jeho rodina mají očkování podstoupit nebo nemají. „A jestli si zvolíte, že nechcete, tak si potom neste následky. Ale mě opravdu přijde divné, že vám někdo poručí, že musíte do svého dítěte píchnout nějakou látku,“ říká. Některé z nemocí, proti nimž se očkuje, mohou podle něj lidé zvládnout sami díky dobré imunitě nebo s homeopatiky.
Očkování však má i četné zastánce. „Nemyslím si, že je správné očkování zdobrovolnit, sama mám zkušenost, že mi volají ze zahraničí a ptají se na vedlejší účinky vakcín, protože tam s nimi lékaři vůbec nediskutují a stejně automaticky očkují,“ upozornila už dříve dětská lékařka Hana Cabrnochová (více čtěte zde).
Epidemioložka Jana Prattingerová také už před časem v článku na iDNES.cz upozornila na pozitiva, která má povinné očkování pro celou populaci, podobně jako to odůvodnil Ústavní soud.
„Když je většina populace očkovaná proti určitým nemocem, tak původce nemůže v populaci cirkulovat. Nepřímo tím chráníme i ty, kteří se nemohou nechat očkovat kvůli nějakému onemocnění. Zbytek společnosti je vlastně k těmto lidem solidární. Když bude narůstat počet lidí, kteří se nebudou nechávat očkovat, tak to jako lékař, který zastupuje veřejné zdraví, vnímám jako velmi závažné,“ uvedla Prattingerová (více o diskusi kolem očkování čtěte také zde).
