Herec zemřel již 12. května, i v důsledku opatření proti šíření koronaviru se to však dozvědělo jen nejbližší okolí. MF DNES ještě počátkem roku připravovala s Miroslavem Kamanem rozhovor, kvůli pandemii z toho ale po odkladech nakonec sešlo.
„Je to hezké, že si někdo vzpomene. Těch filmů jsem natočil více. Nyní už ale ze zdravotních důvodů netočím,“ reagoval letos v lednu na žádost o schůzku. Naposledy si zahrál v roce 2014 ve snímku Víta Olmera Bony a klid 2.
Miroslav Kaman se narodil v Jihlavě 19. března 1946. Přišel na svět k šesti starším sourozencům. Vyrůstal v selském stavení v Rosicích u Jihlavy. Na dětství vzpomínal rád, se sourozenci se starali o hospodářská zvířata, už jako školáci obdělávali pole. Našli si čas i na hry, třeba ve stodole stavěli bunkry ze slámy. Budoucí herec rád hrál fotbal, obzvlášť měl v oblibě zápasy dětí proti dospělým.
Dlouhá cesta k herectví
Miroslav Kaman měl cestu k herectví klikatou, filmovat začal až po své padesátce. Nejprve absolvoval hornickou školu a poté pracoval v karvinských dolech. Na rubání uhlí si rozhodně nestěžoval, bavilo ho. Toto zaměstnání byl však nucen opustit po pracovním úraze, který se mu stal během závalu. Pak se vrátil zpět do rodného kraje.
Následně byl závozníkem mlékárenské cisterny, což obnášelo velmi časné vstávání. Svážel mléko ze zemědělských družstev na Telčsku.
„Zde však onemocněl tuberkulózou a nastoupil do Plicní léčebny na Buchtův kopec. Po několikaměsíční úspěšné léčbě se vrátil domů a pracoval jako vychovatel v ústavu sociální péče pro dospělé v Těchobuzi,“ uvádí web Vysočinské nemocnice v sekci Příběhy pacientů. Právě v humpolecké pobočce těchto nemocnic byl herec před časem hospitalizován.
Nejen během působení v Těchobuzi také sportoval, věnoval se košíkové i boxu. Nějaký čas pracoval i jako vrátný ve společnosti Sukno Humpolec. Pak se přestěhoval do Prahy, kde zkusil několik zaměstnání, například na výstavišti. Zároveň začal působit jako komparsista u filmu.
Po Pelíškách poznal popularitu
První výraznější role měl v seriálu Zdivočelá země a v bakalářské povídce režiséra Jana Hřebejka Poslední koncert. Tam si zahrál s Jiřím Sovákem i Vlastimilem Brodským.
To se psal rok 1997 a brzy poté už následovaly veleúspěšné Pelíšky. Miroslav Kaman se zapsal hlavně ve scéně před školáky, kde jako esenbák vyprávěl, že dostali rozkaz zlikvidovat diverzanta na motorce, muže s koženou brašnou na zádech.
„Rozkaz, ten zněl jasně, nesmí projet za žádnou cenu. Nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo,“ popisoval školákům zabití pošťáka v dnes již zlidovělé části komedie. Po úspěchu tohoto filmu už poznal popularitu.
S hraním neměl Miroslav Kaman problém, netrpěl před kamerou studem ani trémou, choval se přirozeně. Na Pelíšky se rád při reprízách díval a těšilo jej, že se stal jejich součástí. U Jana Hřebejka si později ještě zahrál třeba ve snímku Horem pádem. Vystupoval i v pořadu Na stojáka.
V posledních letech pobytu na Vysočině doufal, že by se ještě někdy před kameru mohl vrátit. K tomu již nedošlo.
