Zatímco dříve v této disciplíně reprezentoval republiku, nyní ve svých pětapadesáti letech připravuje na tento úkol mladší generace. Družstva pod jeho vedením tak již přes dvacet let přivážejí medaile z celé Evropy. Za to v letošní sezoně obdržel cenu Trenéra roku požárního sportu.
Před svou trenérskou dráhou jste sám reprezentoval republiku na mezinárodní úrovni. Co vás v mládí přivedlo právě k hasičskému sportu?
Dříve jsem dělal v Havlíčkově Brodě atletiku a také hrál závodně volejbal. Pocházím ale z vesnice, takže jako mladý kluk jsem začal běhat s dobrovolnými hasiči. Hned na prvních závodech jsem postoupil do okresního kola a za dva roky už jsem byl druhý v republice.
Hasičský sport se skládá ze čtyř disciplín – z výstupu s hákovým žebříkem, požárního útoku, běhu na sto metrů překážek a štafety. Vaší silnou disciplínou byl zejména běh. Jaké jste v něm jako jednotlivec zaznamenal úspěchy?
Pětkrát jsem se stal mistrem republiky a dostal se do hasičské reprezentace. Jako první Čech v historii jsem pak vybojoval zlatou medaili na prestižní hasičské olympiádě v Rakousku. Bylo to právě v běhu na sto metrů překážek a mně bylo tehdy osmadvacet let.
A jaké byly vaše výsledky při závodění za družstvo, kdy se sčítají body z jednotlivých disciplín?
Běhal jsem za dobrovolné hasiče Mariánských Lázní, protože v té době měli potenciál vyhrávat i na celostátní úrovni. V tomto týmu jsme třikrát zvítězili na mistrovství republiky.
Kdy jste se rozhodl ukončit kariéru sportovce a přejít k trénování?
Přestal jsem závodit ve dvaatřiceti letech. Po revoluci jsem pak začal předávat své zkušenosti mladým sportovcům. Začal jsem trénovat české reprezentační družstvo, které pak pod mým vedením poprvé zvítězilo na hasičské olympiádě. Bylo v součtu všech disciplín nejlepší a my se tak najednou ocitli na vrcholu světového hasičského sportu. Následovala cesta od vítězství k vítězství a procestovali jsme kus Evropy.
Jezdíte tedy se svými svěřenci často do zahraničí. Co dalšího obnáší váš trenérský post u české reprezentace?
Každý člen reprezentace má svůj domácí oddíl, ve kterém trénuje. Já jim vypracovávám speciální plány, které musejí dodržovat. Komunikujeme i prostřednictvím sociálních sítí. Každých šest neděl se pak sejdeme na soustředění, kde kontroluji, jak trénují, a dávám dohromady součinnost družstva v disciplínách. Třikrát se mi dokonce podařilo uspořádat soustředění v mé rodné obci, tedy na Vysoké u Havlíčkova Brodu. Jako reprezentace pak jedeme na tři nebo čtyři mezinárodní závody za rok.
Máte za sebou více než dvacet let trénování a vaší přípravou prošly stovky hasičů. Jaký je váš současný kádr?
Česká hasičská reprezentace se dělí na profesionální a dobrovolnou. Já trénuji dobrovolníky, ale k tomu mám na starosti také reprezentaci do třiadvaceti let, kde závodí profesionálové i dobrovolníci společně. Na všechny závody se mnou jezdí parta deseti kluků, složení týmu se ale stále obměňuje. Musím také vyzdvihnout, že většina reprezentantů studuje vysokou školu.
Jak vybíráte závodníky, kteří s vámi budou hájit české barvy na mezinárodních soutěžích?
Je to v podstatě stejné jako u všech ostatních sportů, ve kterých má země svoji reprezentaci. Jezdím po menších regionálních soutěžích a sleduji formu jednotlivých závodníků. Pokud mě někdo zaujme, vezmu ho s sebou na soustředění. Tam zkouším nejen fyzické dovednosti, ale také psychické předpoklady. Sport na světové úrovni nemůže dělat každý, musí mít pevné nervy, chuť závodit a schopnosti fungovat v týmu.
Jaké jsou nejčerstvější úspěchy vašich svěřenců?
Každý rok jezdí reprezentace do třiadvaceti let na mistrovství světa. Letos v červnu jsme byli v ruské Jaroslavli, kde družstvo vybojovalo bronzovou medaili. V požárním útoku jsme ale byli nejlepší, a co se týče jednotlivců, jeden z našich závodníků byl druhý v běhu na sto metrů. S dobrovolnickou reprezentací jsme zase soutěžili na hasičské olympiádě ve Francii. Konkurence byla opravdu velká, sešlo se tam asi tři tisíce závodníků z celého světa. Soutěžilo se v mnoha kategoriích a nám se podařilo získat stříbrnou medaili v družstvech. Velkým úspěchem byl také světový rekord, a tedy i zlatá medaile ve štafetě.
Sezona hasičských soutěží trvá od jara do konce října. Plánujete přes zimu odpočívat?
To v žádném případě. Kluci sice měli měsíční volno, ale teď už pro ně chystám zimní soustředění. Trénovat můžeme v hale, ale jezdíme také na hory. Lyžování, bruslení a běh na lyžích představují skvělý způsob, jak zlepšovat přes zimu fyzickou kondici závodníků.
A jaké jsou vaše další plány? Pokud tedy u trénování zůstanete i nadále.
Přípravu teď směřujeme především na červencové mistrovství světa, které se uskuteční ve Svitavách. Trénovat tedy rozhodně chci i nadále. Zároveň ale musím přiznat, že záleží na tom, jestli mi to manželka vůbec dovolí. Přeci jenom mám své zaměstnání a do toho jezdím pořád pryč. Kromě hasičů totiž předávám sportovní schopnosti i brodským volejbalistkám a o víkendech jsem tedy buď na zápasech, nebo na soustředění. Nicméně trénování mě neskutečně baví a mám na to chuť a sílu i po více než dvaceti letech.
