Vladimír Menšík, Jiří Sovák, František Filipovský či Janové Hrušínský a Kraus. Opravdu hvězdné obsazení měla pohádka Jak se budí princezny.
Pracovníci barrandovských ateliérů připravují na telčském zámku výstavu kostýmů k filmu Jak se budí princezny.
Pojďme se před návštěvou lákavé výstavy vrátit do sedmdesátých let a připomenout si, co se tehdy během natáčení odehrávalo pod vedením režiséra Václava Vorlíčka. Růžové království z této pohádky mělo centrum na nádvoří telčského zámku.
Filmaři při výrobě pohádky vskutku kouzlili. Růžové království sice působí v pohádce věrohodně jako jedno sídlo, točilo se však na více místech.
Příjezd princů v kočáře byl na hradě Pernštejn v Jihomoravském kraji, který leží 93 kilometrů od Telče. Tam zazněla slavná věta věčně hladového sluhy Matěje (v podání Vladimíra Menšíka), když na něj dopadaly květiny z davu vítajících: "Samé kytky. Kdyby tak někdo hodil jitrnici." Samotné vítání už však bylo opět v Telči.
Pohled rodičů na děti dlouhý 200 kilometrů
Aby toho nebylo málo, točila se část Růžového království i na hradě Křivoklát. Když nakonec princ Jaroslav probudí polibkem šípkovou Růženku, a tím i celé království, vyjdou oba zamilovaní na balkon.
V tu chvíli jsou na Křivoklátu a dívají se dolů na jiný balkon zarostlý keřem, kam přicházejí právě probuzení král s královnou (Jiří Sovák a Milena Dvorská). Ti stojí v Telči. Oba balkony dělí ve skutečnosti více než 200 kilometrů. To už by byl úkol hodný pro Bystrozrakého, aby viděl z jednoho balkonu na druhý.
Důkazem toho, že si filmaři v sedmdesátých let opravdu zacestovali, je i další památka. V pohádce Jak se budí princezny se objevil i hrad Roštejn. Točilo se v tamní obrazárně, v erbovním sále a v hale.
Ve filmu si kdysi zahrál i dlouholetý člen Horáckého divadla Zdeněk Dryšl. "Tam nás hrálo tenkrát z Horáckého divadla daleko víc. Na hostině v Telči jsem seděl vedle paní Zázvorkové. Tam opravdu byly hody," vzpomínal Dryšl.
Filmaři dovezli kuřata, jitrnice a další laskominy. Jídlo se rozložilo po stole a všichni na to měli velkou chuť. Nejen herci. Pak přiběhl pomocník kameramana a sáhl si pro kuře a jitrnice.
Než se dotočilo, kilogramy jídla zezelenaly
"Rval to do tašky, co nosí údržbáři, a odnesl pryč. Rekvizitáři nadávali, že to bere. Ten člověk ale přesně věděl, proč to udělal. Než se totiž scéna nasvítila a natočila, tak nám všechny laskominy před očima zezelenaly. Po velkém těšení všichni odešli od stolu s prázdnou. Pouze jeden velmi známý český herec to koštoval. Jeho jméno ale neprozradím," udržel tajemství Zdeněk Dryšl.
V pohádce se objevuje i další herečka z Horáckého divadla - Taťána Schottnerová. Při vzpomínce na tuto "roli" se zasmála.
"Stála jsem tam s tácem, když celý zámek zkameněl. Vladimír Menšík šel kolem mne a vzal si z mého tácu jablko. Moje neteře vždy říkaly: ‘Teta bude v televizi, ale musíme dávat dobrý pozor, abychom ji nepropásly.‘ To snad ani nebyla role," zavzpomínala herečka.
I její kostým bude na nové výstavě k vidění. "Budeme se snažit ke kostýmům a rekvizitám vymýšlet i doprovodné akce po celý rok," přislíbil kastelán telčského zámku Bohumil Norek.
Jednou z nich by měl být i Pohádkový víkend pro děti 8. a 9. června, kde děti budou soutěžit ve spolupráci s filmovými ateliéry na Barrandově. "Jsou nachystané akce, kdy děti za vzbuzení princezny budou moci něco vyhrát," dodal Norek.
Telčský zámek, to je hlavně království krále Miroslava
Na telčském zámku točil pětadvacet let před Václavem Vorlíčkem i Bořivoj Zeman slavnou Pyšnou princeznu. Tehdy v památce bydlel král Miroslav (Vladimír Ráž).
Zámek Telč.
V obou filmech se například objevují arkády. V Pyšné princezně po nich běží král Miroslav ve scéně "stromky mě nechtěly pustit". Ve snímku Jak se budí princezny vytrubují na arkádách trubači.
V Telči si místní dlouho mysleli, že Pyšná princezna byla prvním filmem, který se u nich natáčel. Později se ukázalo, že první byl snímek Srdce v celofánu z roku 1939 se Zitou Kabátovou.
Tamní zámek posloužil i tvůrcům pohádek O ztracené lásce, Z pekla štěstí či Kouzelný měšec. Díky posledně jmenované se opět do Telče vrátil v roce 1995 Václav Vorlíček.
