O stavení i s pozemky přišla také ovdovělá maminka Františka Lysého. Do jejich domu bylo zase násilně sestěhováno několik jiných rodin z opačné části země.
Že ztratil domov, ale maminka Františkovi tajila. Byl totiž právě na vojenské službě - jako syn kulaka pochopitelně u PTP, což bylo samo o sobě náročné zvládnout. Dozvěděl se to až při návratu z vojny.
Ukradený dům si zpátky koupili, polnosti a lesy už patřily jiným
Lysí byli zemědělci a rozhodli se hospodařit i s minimem a v podmínkách družstevníků, které se téměř nedaly splnit.
V 70. letech objevila manželka Františka Lysého inzerát na práci u Lhotky. Odešli tedy tam, našetřili si peníze a později se jim podařilo dům, který jim byl ukraden, odkoupit. Pole, louky a lesy už ale měly nové majitele, kteří je prodat nechtěli.
Jedním z pamětníků, které bítešští školáci do projektu Stopy totality našli, byla i Zora Krupičková.
Spoluautorky výstavy Stopy totality ve Velké Bíteši Lucie Kadlecová a Veronika Burešová (zleva).
Osudů lidí, kteří byli socialistickému režimu nepohodlní, sesbírali školáci několika českých škol zapojených do projektu Stopy totality mnoho.
V bítešské škole je teď k vidění jedenáct panelů. Na nich se člověk seznámí s konkrétním osudem lidí různých profesí - například učitelky Zory Krupičkové, technika Stanislava Mihala a dalších. Povídání je doplněno dobovými fotkami a články novin.
Dějepis vyprávěný živými pamětníky je účinnější
Že mají Stopy totality navazující na projekt Zapomenutí smysl, potvrdili při jeho pondělní vernisáži nejen přítomní pamětníci, učitelka Eva Čermáková, která na něm s patnáctičlennou skupinou žáků pracovala, ale i sami dnešní deváťáci, díky nimž se lidé dozvěděli o osudech a často odvážných postojích svých sousedů.
"Tohle je mnohem zajímavější studium dějepisu než z učebnic. Po tom, co jsem slyšela ta vyprávění, jsem dost věcí pochopila a taky si víc vážím toho, v jaké době a politickém režimu žiju," vyjádřila se jedna z autorek výstavy, patnáctiletá Veronika Burešová.
Její spolužačka Lenka Kadlecová zase ocenila to, že v rámci projektu mohla vidět místa, kde se dělo na lidech největší bezpráví - například uranové doly v Jáchymově. "Je to jedinečná možnost setkat se se skutečnou živou historií, kterou děti v učebnicích nenajdou," dodala učitelka Čermáková.
Audiozáznamy chce spolu s žáky uveřejnit také na webu a ve sbírání osudů budou pokračovat. Podle Čermákové si děti budou informace od pamětníků, které samy vypátraly a přesvědčily k vyprávění, pamatovat do konce života. Projektu se kromě bítešské školy účastní i škola ve Sněžném.
