Na konci července se setká nedaleko japonské Hirošimy okolo 30 tisíc skautů z více než 160 zemí světa. Dva čeští skauti naznali: Co takhle se tam vydat škodovkou? Bláznovství, možná si říkáte.
Jenže právě tyto expedice se v poslední době stávají mezi lidmi stále oblíbenějšími, byť vypadají šíleně. Však stačí jen připomenout příběh „žlutých trabantů“, s nimiž tým kolem Dana Přibáně byl například v Africe či Jižní Americe. Natočené filmy i krátké dokumenty sklízely úspěch jak v kinech, tak i na televizních obrazovkách.
Záměr dvou českých skautů, z nichž jedním je i Jakub Pejcal, člen střediska Divočáci Jihlava, však není natočit filmy, ale především zpropagovat skauting.
Skauti cestou ukazují českou kvalitu
Jihlavský dobrodruh Pejcal před odjezdem pravil: „Chceme ukázat nejen schopnosti českých skautů, ale i kvalitu českých výrobků.“
Přes dvacet dní byli dva skauti z České republiky na cestě do Japonska, i tak se obešli bez defektu. Jenomže pak přišly rovnou tři během čtyřiadvaceti hodin. Nejen s takovými problémy se tito dobrodruzi potýkají.
Ne náhodou si se svým kamarádem ze střediska Holešov Alešem Cahlíkem vybrali Škodu 120 L. Dvojice cestovatelů už má za sebou třeba expedici do rumunského Banátu, kterou podnikli vloni v srpnu. Začátečníci rozhodně nejsou.
„Ale je čas popojet,“ přemítali.
A tak je česká dvojice už od poloviny června na cestě do Japonska. Během dlouhé jízdy směrem na východ by měli skauti ujet kolem 13 tisíc kilometrů!
Aby nepřišli o spojení se světem a mohli podávat prostřednictvím internetu nové informace, do své na hnědo natřené škodovky přidělali zásuvku pro nabíjení notebooku, mobilů a fotoaparátu. „A taky jsme vyměnili staré a opotřebované součástky,“ povídal Aleš Cahlík.
Pak už mohli vyrazit.
Nebojíme se, že bychom nedojeli, když tak auto dotlačíme
První video, natočené zřejmě na mobil, zveřejnili dva čeští dobrodruzi na hranicích s Polskem. Boby, jak se přezdívá Jakubu Pejcalovi, tlačil škodovku přes čáru oddělující Českou republiku a Polsko.
A Aleš Cahlík, jinak také Ali, s kamerou v ruce glosoval: „Když vidím, jak to tlačí, tak se nebojím, že bychom do Polska a vlastně ani do Japonska nedojeli.“
V Polsku, konkrétně ve Sdružení polského skautingu, oba pánové absolvovali také první oficiální vystoupení o svém projektu. Podobné setkání se pak pořádalo třeba i v Litvě.
Odtud zveřejnili čeští skauti fotografii s 49 metrů dlouhou papírovou plachtou, na niž jim kamarádi v litevštině napsali vzkazy.
Tady není motor? Litevci nad předkem škodovky žasnou
Před budovou pak otevřeli přední kapotu škodovky a místní tak trochu překvapeně a s úsměvem zírali: „Tady není motor?“ „Ne, není.“ V tomto modelu je pochopitelně motor v zadní části auta, litevští skauti tak mohli vidět netradičně kufr vpředu. Mimochodem, uloženy jsou v něm náhradní díly i jídlo.
Cesta pokračuje a skauti posílají prostřednictvím Facebooku další videopostřeh. „Jsme uprostřed Litvy a už nás ta rovina začíná nudit,“ stěžují si, i když se stále usmívají.
Jeden z jejich fanoušků reaguje na video v diskusi vtipně: „Mluv víc nahlas, jsi ve škodovce!“
Další příznivec expedice, nejspíš skaut, zase píše: „Držte se, uvidíme se v Japonsku.“
Kilometry přibývají a s nimi i hledání v bedýnce s díly
Putování pokračuje přes Estonsko a pak čeká českou výpravu dlouhá cesta napříč Ruskem.
„S napětím očekáváme, jaké to Rusko bude,“ píší svým fanouškům. Poté, co navštívili Petrohrad, přibude komentář: „To je město plné památek a srdečných lidí.“
Vynechat na své cestě pochopitelně nemohou Moskvu. Po několika kilometrech za hlavním městem Ruska hlásí: „Kilometry přibývají a my poprvé využíváme naši bedýnku s náhradními díly.“
Výměnu si vyžádaly kabely ke svíčkám. „A pekelně jsme se uškvařili,“ glosují a pokračují dál.
Odmítnout nemohou nabídku od kazaňských skautů. U nich však i smutní: „Doma vrcholí přípravy na skautské tábory a my se jich nemůžeme letos zúčastnit. Snažíme si táborovou atmosféru připomenout všude, kde to jde.“ Tak! A dál už to nepojede.
Proč nemají auta nárazníky? Na Sibiři řidič pochopí
Ne, tak zlé to není. I když...
„... dvacet dní na cestě a žádný defekt. Není to tak trochu nuda? Co si střihnout třeba tři najednou během 24 hodin. No dobrá, to teprve dodá cestovní šťávu.“
I s defekty se ale skauti popasovali a jeli dál. Do světa pak poslali video z hrbolaté cesty: „Po pár kilometrech na sibiřských silnicích si člověk začne klást otázku, proč spoustě aut chybí nárazníky a spoilery. Po pár dalších kilometrech člověk pochopí...“
Zkrátka někdy je ta cesta autem vážně dobrodružství.
Češi však neztrácí humor, byť únava jistě občas přichází, a před pár dny, už zhruba v polovině cesty, psali: „Jardu Jágra jsme sice v Omsku nezastihli (už pár let tu nehraje), zato jsme měli čas si město pěkně prohlédnout a poopravovat, co se ‚zase‘ pokazilo. V jednoduchosti je krása, tak ať žije naše jednoduchá kráska!“
