Bez ponožek se člověk neobejde. Stroje, které se používají na jejich výrobu, vznikají v třebíčské firmě New Gen. Tamní konstruktéři se snaží i o zdokonalování technologie. Ta nejnovější má umožnit plést ponožky, ze kterých neotékají nohy. „Číňané nás hned tak neokopírují,“ říká majitel firmy i konstruktér Pavel Uhlíř.
Čím se liší ponožky vyráběné v současnosti od těch pletených před dvaceti či třiceti lety?
Typem pleteniny. Mnoho lidí si dnes stěžuje, že ponožky pletené pouze hladce mají malou pružnost. Svírají nohu a večer, když člověk přijde domů, má nateklé nohy. Snaha je toto odstranit. A to je možné oboulícní pleteninou, kterou tvoří očka pletená hladce a obrace. Zná to každá šikovná pletařka, které někdy pod rukama vznikl svetr.
Pavel Uhlíř
|
Čistě hladká pletenina má zkrátka jiné mechanické vlastnosti než pletenina s očky hladce a obrace...
Přesně tak. Hladká pletenina, která vzniká na dnešním jednoválcovém stroji, není tak pružná. Její okraj se kroutí. A proto musí být převěšený (zahnutý - pozn. redakce) a tedy dvojitý. To jsou faktory, které činí ponožku nekomfortní. Po vyprání tvrdne. Vznikla snaha to kompenzovat vlastnostmi vláken, jenže to má také své hranice. Ono to časově přišlo v jednom období - nastoupila nová vlákna - polypropylen, polyester a polyamid. A nové jednoválcové, velmi jednoduché pletačky, které umějí i lépe vzorovat. Tehdy se to zdálo být velkým krokem kupředu.
Dnes už ne?
Dnes už zákazníci chtějí něco jiného - pohodlné kvalitní ponožky. Oboulícní pletenina vznikala v minulosti pouze na dvouválcových, na údržbu složitějších pletačkách. A my teď vyvíjíme kompromis. Zatím to vypadá, že budeme lepší než jediná italská konkurence.
Jak má ta novinka fungovat?
Celé naše úsilí spočívá v tom, že se snažíme normální jednoválcový stroj doplnit druhým lůžkem, ve kterém jsou uloženy radiální jehly. Samozřejmě naučit spolupráci radiálních jehel a těch stávajících v jednoválci, v tom je celý problém. Jednoduše se ta myšlenka vysloví, ale nesmírně těžko se uvede v praxi. Pohyby jehel musí být totiž naprosto perfektní, aby stroj upletl to, co se od něj chce. Hladce, obrace, bezchybně, rychle. Se všemi vzory, které zákazník žádá.
Už jste před cílem...
Začal jsem na tom pracovat loni, motivován svými zákazníky. Říkali mi, že takový stroj nutně potřebují, protože pletou zejména zdravotní ponožky - tedy takové, ze kterých neotékají nohy. Já nápad v hlavě nosil dlouho, ale nechtělo se mi do toho.
Z jakého důvodu?
Protože nový přídavný mechanismus, který ukrývá zmíněné radiální jehly, se musí vejít na strašně malý prostor. Minulý rok jsem ale připravil dokumentaci pro výrobu funkčního modelu. Letos jsme ho vyrobili a udělali jsme zkoušky. Přesvědčily nás o tom, že jdeme správnou cestou. A že stojí za to, začít stavět prototyp. Teď ho montujeme. Na prototypu se odstraní všechny „dětské nemoci“, které jsou na funkčním modelu.
Prototyp bude hotový kdy?
Svému zákazníkovi jsem slíbil, že do pěti měsíců mu dodám stroj do zkoušek. Předtím se udělají patentové přihlášky.
Doufáte, že se do Třebíče navrátí tradice výroby pletacích strojů ve velkém?
Ano, to je náš cíl. A je ještě jeden důvod, proč si hodně slibujeme od cesty, kterou jsme se nyní vydali.
Jaký?
Pletací stroje ve velkém vyráběl třebíčský Uniplet. Chrlil jich 400 až 500 kusů ročně a svět byl těmi pletačkami zahlcen. Nástupem čínských ponožek řada pletáren zkrachovala. Naše stroje, kdysi vyráběné v Unipletu, se po světě pohybují jako takzvané „secondhandy“. A zpětně konkurují našim aktuálně vyráběným strojům v New Genu, protože umějí téměř totéž a jsou o polovinu levnější.
Ale mají přece omezenou životnost, ne?
Jistěže, do určité míry ano. Jenže ty pletačky jsou tak dokonalé, že vydrží 15 let při drobné údržbě nonstop sekat jednu ponožku za druhou.
Takže máte takovou paradoxní konkurenci sami v sobě - vy a váš tým jste kdysi vymysleli pletačky, které teď obtížně překonáváte...
Ano. Byl jsem sice autorem většiny patentů, ale jejich majitelem byl někdo jiný a nemohli jsme tedy vyrábět totéž. Jenže nový stroj, který už máme skoro hotový, konkurenta nemá. Akorát v té italské firmě, ale ta je poměrně malá. A žádné „secondhandy“ tohoto výrobku nového typu se po světě nepotulují. Předpokládám, že by náš stroj mohl mít celosvětový úspěch. Přece jen, ponožky jsou tou nejzákladnější součástí oblečení, nosí je polovina lidstva a část té druhé poloviny určitě brzy přijde na to, že by je mohla potřebovat.
Nemáte obavu, jako všichni světoví inovátoři, že váš nový stroj někde v Jižní Americe koupí Číňané, rozeberou, okopírují a začnou do světa posílat ponožky jeden kus ne za tři, ale za korunu?
Teoreticky by se to stát mohlo. Ale cesta od okamžiku, kdy by stroj koupili, do chvíle, kdy by začali, je dlouhá. Musí pletačku do šroubku rozmontovat, namalovat výkresy, udělat technologii pro výrobu. A to by jim trvalo takové tři čtyři roky. A to už my musíme být na světovém trhu pevně usazení. Krom toho je zásadní, že i my to umíme udělat poměrně lacino.
Vyráběla by je tedy vaše firma New Gen. Jenže kde byste je v Třebíči dělali? Původní prostory Unipletu, v nichž v čase největšího rozmachu pracovalo 2 500 lidí, už dávno odkoupili noví majitelé a je tam něco jiného.
Uvidíme, jaká bude poptávka. Signály máme, že náš výrobek bude hodně zajímavý. Jsme schopni se přizpůsobit jakémukoli množství objednávek. Měli bychom potom zájem o místo v průmyslové zóně v Třebíči. Postavili bychom tam halu.
Přece jen, není vám líto, že fabrika Unipletu už je fuč?
Vůbec ne. Ty prostory byly nevyhovující.
Nevyhovující? To mě tedy překvapuje.
Byly hodně předimenzované kvůli možné válečné výrobě. Fabrika Unipletu se postavila tak, aby odtud v případě potřeby mohla vyjíždět těžká vojenská technika, která by se tam vyráběla. Myslím v případě války pro obranu státu. Proto byly stropy pět metrů vysoké, obtížně se to vytápělo a tak dále. Nám by stačila jednoduchá montovaná hala.
Kolik strojů byste byli schopni ročně vyrobit a kde by byla vaše odbytiště?
Dokázali bychom jich produkovat desítky ročně. Hodně ponožek se plete v České republice, na Slovensku, v Portugalsku, Polsku, v Latinské Americe. A pomalu se začínají ze svého úpadku v tomto odvětví zvedat Spojené státy americké. Pletací stroje se také dělávaly právě v USA, v Anglii i v Německu. Tam však již před lety byla výroba ukončena.
Ale cenově by přece stejně pořád konkurovali Číňané...
Už bych to neviděl jako takový problém. Zákazníci přicházejí na to, že si raději připlatí za kvalitní ponožky, než že vydají peníze za „šmejd“, který se jim brzy rozpadne.
A našli byste lidi do výroby pletaček v Třebíči?
Ale to víte, že ano. Pořád jich žije v Třebíči dost, kteří v Unipletu odváděli pěknou práci a dodnes jsou toho schopní.
