Kapela Rustic Robots je dokladem, že dobré a sebevědomé umění si vystačí i samo o sobě, bez podbízení se masovému publiku. Rustic Robots koncertují málo, skoro se chce napsat, že k tomu vlastně ani moc nepotřebují obecenstvo. A nechtějí to měnit.
Na jejich nedávný koncert v hostinci ve Zborné u Jihlavy přišly dvě desítky jejich příznivců. O koncertu nebylo totiž snadné se dozvědět, protože mu kapela nedělala prakticky žádnou propagaci.
Její hráči však patří na evropské scéně bluegrassu, alternativní country a nové akustické hudby k těm nejlepším.
„Chci hrát a chci, aby to všechny v kapele bavilo. Mám už dost odehráno, takže mé ambice se posunuly. V Evropě už jsem celkem všude vystupoval. Nemám potřebu vyhrávat hudební soutěže. Hraní mě baví, tak chci, aby to ještě hodně dlouho trvalo. Takže je mi jedno, jestli někde něco vyhraju, hlavně když si zahraju a ideálně s muzikanty, kteří jsou lepší než já,“ říká se smíchem a perfektní češtinou lídr Rustic Robots Ralph Schut. V roce 2001 se přestěhoval z Nizozemí do Česka, aby tady mohl hrát bluegrass.
Ralph Schut
|
Mě fascinuje, že kapela úrovně Rustic Robots takřka nekoncertuje...
Je to tím, že každý z nás má ještě své další hudební činnosti. Chris, můj bratr a náš basista, je dvorním zvukařem Roberta Křesťana a Druhé trávy. Ti hrají dost, mají sto padesát vystoupení za rok. To znamená, že všechny lukrativní termíny jsou zadané. To je jeden z důvodů. Banjista Zdeněk Roh má kapelu The Vacuum Ball, což je relativně nová kapela, ale obrovsky jim to šlape a strašně makají. Velice si rozumí. Já mám kapelu G-runs ‘n Roses, hraju se slovenskou kapelou Blue Land a mám duo s multiinstrumentalistou Ondrou Kozákem. Vždy pro mě jednička byli G-runs ‘n Roses, a pokud se nezmění poměry v této kapele, nemám důvod to měnit.
Jste něco jako superskupina. Co další členové kapely?
Hráč na dobro Radek Vaňkát má kapelu Professional Deformation s dalším skvělým muzikantem Petrem Voštou, který tady bydlí nedaleko přes kopec. Já jsem s naším banjistou Zdeňkem Rohem měl kapelu Roll´s Boys, se kterou jsem hrál asi osm sezon, s bráchou Chrisem a s naším tátou jsem hrál od dětství. S Radkem hraju od roku 2007 jako duo a tak dále. Známe se jako muzikanti dokonale a nepotřebujeme moc zkoušet. Stačí si říct, kdo kde zpívá, kdo má kde sólo, a když si skladba o to říká, tak si uděláme nějakou aranž. Takže všichni máme své hlavní projekty, které upřednostňujeme před Rustic Robots.
Čili prakticky nezkoušíte?
No tak to úplně není, ale mohlo by to tak fungovat, protože máme spolu dost odehráno. Tato kapela stojí na tom, že máme každý rok šňůru po hospodách v Holandsku. Není to nic velkého, ale hrajeme tam tři čtyři série za večer, někdy odpoledne i večer a jedeme na tři čtyři dny. Máme základní repertoár padesáti skladeb, a kdybyste nás tlačili, tak těch sedmdesát taky umáčkneme. A protože hrajeme málo, tak mezitím se scházíme a zkoušíme. U ostatních kapel, kde hraju, tak máme zase méně zkoušek, ale o to více koncertujeme. Takže tato kapela je celkem v kondici. (směje se)
Vy a váš bratr Chris jste z Holandska, jak jste se s kolegy z kapely potkali?
Náš banjista Zdeněk nás dostal z Holandska do Jihlavy. My jsme se poznali přes muziku už v roce 1998. Že by nám to spolu muzikantsky šlapalo, jsme si pak ověřili v kapele Roll´s Boys. Potkávali jsem se od té doby několikrát ročně. Já o Jihlavě nic nevěděl, ale on věděl, že já chci do Čech.
Proč jste chtěl do Čech?
Protože se mi líbí, jak hrají české bluegrassové kapely, je tady hrozně moc dobrých muzikantů. V Holandsku byly sice taky dobré kapely, ale byla to spíše generace mého táty a pro ně jsem byl spíše rušivý element. Mlaďoch, který chtěl zkoušet různé věci a jít za modernějším zvukem, než byli zvyklí. Proto mě hodně zajímala česká scéna. Jezdili jsme sem s rodinou, měl jsem tady už hodně kamarádů. Tak když jsem se přestěhoval v roce 2001 do Česka, tak už jsem tady měl kapelu. To šlo rychle.
Žil jste v Lukách nad Jihlavou?
Nejprve v Jihlavě a potom v Lukách, to je moje srdcovka. V roce 2012 jsme se s manželkou stěhovali, teď jsme v Hamrech nad Sázavou.
V Lukách je silná bluegrassová základna už desetiletí…
Jsou tam kapely Pražce, Direct, Druhej dech... Úžasní muzikanti. Luka jsou v tomto výjimečná. Můj brácha se přistěhoval do Čech před čtyřmi lety, teď žije v Úsobí na Jihlavsku. Radek pochází z Ústí nad Labem, ale nějakým způsobem se daří stále udržovat kontakt, i mimo muziku. To funguje už skoro 20 let. Jsme kamarádi i mimo kapelu, cestujeme spolu.
Ve Zborné je váš koncert čímsi jako veřejná zkouška. Hrajete špičkovou hudbu pro pár lidí, ale vás i tak hraní evidentně baví.
My se jako kapela dokážeme přizpůsobit. Hodně hrajeme po hospodách. Některé jsou více orientovány pro posluchače, někde neposlouchají lidi vůbec, jinde jsou úplně dojatí. Jakmile je někde větší hluk, stává se z koncertu pro nás veřejná zkouška, kde se pouštíme i do věcí, které třeba nemáme stoprocentně nazkoušené.
Jádro repertoáru Rustic Robots netvoří vaše vlastní skladby?
Ne. Každý z nás, kdo píše skladby, tak je nosí do jiné kapely. Vlastní skladby máme dvě a obě jsou na našem novém CD. Na druhou stranu: my nic nekopírujeme. Často čerpáme ze staré country hudby, hrajeme to ale v bluegrassovém obsazení, baví nás dvoj- nebo trojhlasy. Sázíme na jednoduchou instrumentaci, aby tam vynikly vokály.
Banjista Rustic Robots Zdeněk Roh je také tvůrcem vynikajících nástrojů, že?
Ano, patří mezi nejlepší stavitele banj v Evropě a může konkurovat i těm lepším v Americe. Jeho nástroje mají opravdu svůj originální zvuk. Radek se živí ve firmě, která vyrábí špičkovou audiotechniku. Chris je zvukař a já dělám v Motorpalu na obchodním oddělení, mám na starosti rozvoj indického trhu. Zrovna v den koncertu jsem se vrátil z Indie. Ještě jsem nebyl doma a už jsem hrál ve Zborné. (směje se)
Jaké máte coby hudebník přání?
Hrát s muzikanty, kteří jsou lepší než já, a to se mi v životě splnilo mnohokrát. Splnilo se mi to tím, že jsem se odstěhoval z Holandska, kde je sice pár hodně dobrých muzikantů, ale úplně mě nepotřebují, protože mají svoje sestavičky a moc nekoncertují. Tady mám miliony malých radostí. Co se týče výher nějakých soutěží, to pro mě není tak důležité jako to, co jsem teď říkal.
S kým byste si tedy ještě rád zahrál?
Pro mě je nejdůležitější si zahrát dobře. Když funguje ta chemie a když všichni dohromady chtějí něčeho dosáhnout a vydrží u toho, tak se to dá v rámci Evropy dostat prakticky kamkoli. Do Ameriky už je to těžší, tam je potřeba mít režim, a pokud se muzice nebudeme věnovat profesionálně, což my v kapele nebudeme, tak tomu nemůžeme konkurovat. My se tam můžeme dostat jako exoti, ale rozloučí se s námi a slehne se po nás zem. To není můj sen. Já nepotřebuji dostat sebe nebo kapelu do Ameriky, ale potřebuju, aby tam byla radost, vyhecování se k lepším výkonům. Vše ostatní je toho důsledek. S kapelou G-runs ‚n Roses a Blue Land jsme se umisťovali v soutěžích ve Francii nebo v Holandsku, kde jsou velké bluegrassové festivaly, ale pro mě to není hlavní.
Čili netoužíte po diplomech...
Samozřejmě takový úspěch kapelu posune dál, protože dostane víc nabídek. To je na tom krásné, ale mně jde o ten samotný průběh. Mě hraní tak baví, že chci, aby tohle ještě dlouho trvalo. Chci hrát a chci, aby to kluyk v kapele bavilo.
