Ta socha nahé dívky je na dohled od slavného zámku Schönbrunn, do jehož areálu proudí každý den tisíce turistů z celého světa. Je tak trochu skrytá v parku polního maršála hraběte Andrease Hadika. Dílo nese název Pramen mládí a bylo odhaleno v květnu roku 1913. Jeho autorem je akademický sochař Rudolf Panholzer, jenž přišel na svět v roce 1874 v Jihlavě.
„Narodil se jako nejmladší dítě pozlacovače a truhláře v Hluboké ulici. Dětství prožil ve svém domově silně ovlivněn romantickým prostředím lesoparku Heulos a blízkého chrámu svatého Jakuba,“ přibližuje Vilém Wodák, předseda Spolku pro starou Jihlavu, v parku, který dělí od někdejšího sídla císaře Františka Josefa I. pouze říčka Vídeňka.
Rudolf Panholzer studoval na vídeňské akademii výtvarného umění, byl žákem profesorů Kundmanna a Hellmera. Podnikal četné zahraniční studijní cesty - do Francie, Itálie, Belgie či na ostrov Korfu.
„Výraznou stopu zanechal i v Berlíně v podobě četných portrétních plastik, mimo jiné i kancléře Bismarcka,“ ocenil předseda Spolku pro starou Jihlavu.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se sochař vrátil do Vídně, kde našel svůj druhý domov. Stal se profesorem a zkušeným učitelem. Z jeho tamního ateliéru vzešlo mnoho plastik význačných osobností vídeňského předválečného uměleckého života.
Zemřel v roce 1928 v necelých pětapadesáti letech v Perchtoldsdorfu u Vídně. Pohřben je na Ústředním hřbitově v hlavním rakouském městě.
Tandler má ve Vídni náměstí, jeho připomínka z Jihlavy zmizela
Celé náměstí je ve Vídni pojmenované po dalším jihlavském rodákovi Juliu Tandlerovi. Paradoxní je, že v jeho rodném městě na Vysočině zmizelo i to jediné, co ho připomínalo - pamětní deska na dnešním Masarykově náměstí. Bývala umístěná na domě, kde nyní sídlí knihkupectví Luxor.
Tandler byl děkanem lékařské fakulty univerzity ve Vídni. Vstoupil rovněž k rakouským sociálním demokratům. Po první světové válce, konkrétně od roku 1919, organizoval péči pro válečné invalidy a lidi s tuberkulózou na tamním ministerstvu zdravotnictví. Angažoval se také úspěšně v boji proti vysoké úmrtnosti kojenců.
Později se stal vídeňským radním a do roku 1933 přebudoval sociální systém v rakouské metropoli na jeden z nejmodernějších v kapitalistickém světě. Sociální pomoc se za jeho úřadování stala právem pro všechny, kteří ji potřebovali.
Tandler měl před 150 lety (narodil se 16. února 1869) celkem obtížný vstup do života. Byl jedním z deseti dětí v chudé židovské rodině jihlavského obchodníka.
Tandlerovi žili v centru města přímo na náměstí. Později se přestěhovali do Vídně, kde Julius vystudoval a stal se lékařem. Specializoval se na anatomii a v oboru získal i mezinárodní věhlas.
Stál za vytvořením sítě školek a družin pro děti
Za Tandlera například ve Vídni vznikla síť školek a družin pro děti. Začaly tam fungovat i poradny pro matky a školní zubní kliniky. V roce 1949 po něm Vídeňané pojmenovali jedno z náměstí. Dnes je to velmi rušné místo v blízkosti nádraží Františka Josefa I.
V roce 1960 zřídila vídeňská městská rada medaili Julia Tandlera, která je udělována jako ocenění nezištné práce ve prospěch spoluobčanů. V osmdesátých letech, kdy si jižní sousedé připomínali 50 let od úmrtí věhlasného lékaře, vydala rakouská pošta pamětní známku s jeho portrétem.
V Jihlavě si slavného rodáka připomněli sto let po jeho narození, a to v září roku 1969. Na dům číslo 47 v centru, kde je nyní knihkupectví, připevnili desku s nápisem: „Zde se narodil významný anatom a pokrokový politik prof. dr. Julius Tandler 1869-1936.“
Odhalení desky v roce 1969 předcházela slavnostní schůze jihlavských a brněnských lékařů, na níž promluvil Tandlerův žák Alfred Gizel z anatomického ústavu Vídeňské univerzity.
Významné hosty přijal na radnici před slavností tehdejší předseda městského národního výboru v Jihlavě. A pak společně, za doprovodu pozounových fanfár, desku odhalili. Hlavní projev měl primář Dostál. „Je záhadou, kam ta deska později zmizela. Dodnes se nenašla,“ říká Vilém Wodák.
Christine Touaillon: jedna z prvních profesorek univerzity
Ulici v okrajové části rakouské metropole, přesněji v 22. vídeňském okrese má i jihlavská rodačka Christine Touaillon. Ve svém krátkém životě se výrazně zasazovala za ženská práva. A to už před sto lety.
„Vydávala angažovaný feministický časopis Neue Frauenleben,“ popisuje Vilém Wodák.
Christine Touaillon se zabývala dějinami německé dětské literatury. Od roku 1910 pak začala pracovat na monumentálním souhrnném díle o německých ženských románech osmnáctého století.
„Toto její dílo vyšlo v roce 1919. Jako jedna z prvních žen byla o dva roky později jmenována profesorkou na univerzitě ve Vídni. Zároveň se stala první habilitovanou germanistkou v Rakousku. Byla také členkou představenstva Etické společnosti a viceprezidentkou Mezinárodní ženské ligy,“ shrnul předseda spolku profesní život rodačky.
Jihlava dala Vídni i ministra financí a prezidenta říšské rady
Touaillon přišla na svět v Jihlavě v roce 1878 do rodiny pozdějšího generálmajora Leopolda Auspitze. Základní školu už ale navštěvovala v dolnorakouském St. Pöltenu. Rod Auspitzů patřil podle Viléma Wodáka mezi nejváženější židovské rodiny na Moravě.
Touaillon maturovala na státním gymnáziu v Salcburku a následně se stala posluchačkou vídeňské univerzity. V roce 1904 měla svatbu s právníkem Heinrichem Touaillonem, jejich manželství zůstalo bezdětné.
Christine Touaillon zemřela v pouhých padesáti letech po vážné nemoci. Ve Vídni po ní pojmenovali ulici v roce 2012.
Jedním z nejvýznamnějších rodáků, který se prosadil ve Vídni, je také čestný občan Jihlavy, Karl Friedrich svobodný pán Kübeck von Kübau. V roce 1848 se stal ministrem financí a následně prezidentem říšské rady. Žil v letech 1780 až 1855. Na svět přišel na jihlavské adrese U Mincovny 2. Pochován je v rodinné hrobce v Lechovicích.
