„V hlavě máme celkem tři varianty,“ přiblížil Marek. „Tou první je, že se vše uskuteční podle původního plánu. Druhou, že se festival posune někam na podzim letošního roku. A třetí možnost je taková, že jubilejní ročník bude holt v Pelhřimově až za rok,“ vypočítal.
Definitivně rozhodnout by se podle něj mělo příští týden.
Omezení volného pohybu se však netýká pouze zmiňovaného festivalu, ale také provozu pelhřimovského Muzea rekordů a kuriozit.
Fotogalerie |
„A samozřejmě nelze ani registrovat nové zápisy,“ zmínil další komplikaci ředitel Marek.
„Korespondenčně pouze konzultujeme takové rekordy, které nám lidé dokážou doložit, například videem. V některých případech to je neoddiskutovatelné, jenže v dalších to bez naší přítomnosti prostě není možné. Pracovně těmhle rekordům říkáme rekordy z karantény,“ dodal s úsměvem.
Minulý týden však přece jen k jednomu zápisu osobně vyrazil. Jeho cesta vedla do Pohořelic, kde skupina nadšenců chystala největší výstavu velikonočních pohlednic v České republice.
Z gumových rukavic mohl vylévat pot
„Dalo jim to strašnou práci, a když už byli prakticky ve finále, přišel zákaz. Nakonec se ti chlapi domluvili s radnicí a hygienou, že může přijet zatím aspoň někdo od nás a provést sčítání,“ přiblížil Marek.
Počítání pohlednic mu nakonec zabralo celé tři hodiny, přičemž na konci došel k číslu 4 201.
„Musím přiznat, že to byla moje nejdelší doba, kterou jsem strávil s rouškou na obličeji,“ smál se šéf Agentury Dobrý den. „A samozřejmě jsem musel počítat v gumových rukavicích, takže když jsem je potom v autě sundával, málem jsem z nich pot vyléval,“ dodává.
Rekordní počet pohlednic pečlivě zapsal, nicméně mu u toho chyběl obvyklý slavnostní pocit. „Bylo to pěkné, příjemné, ale dost posmutnělé. Výstava je připravená, jenže ji zatím nikdo neuvidí. A když se pak zpřístupní, už zase nebudou Velikonoce,“ povzdechl si.
Čas do doby, než se v Pelhřimově znovu otevře muzeum rekordů a opět se začnou zapisovat kuriozity, tráví Miroslav Marek se svými spolupracovníky úklidem.
„Máme spoustu vitrín, a přestože by měly být prachuvzdorné, tak se tam občas něco dostane. Teď je ideální prostor na takové obyčejné věci, které k provozu muzea patří,“ říká.
Děti musel zaujmout, a tak založil klub Dobrý den
Šéf Agentury Dobrý den je sám tak trochu rekordmanem. To on stál za jejím vznikem a už dlouhých třicet let se zabývá jedinečnými zápisy do České knihy rekordů.
„Dělal jsem původně na domě dětí a mládeže, což je věková skupina, kterou musíte nějakým způsobem zaujmout tak, aby vám přišla i na další schůzku. Založil jsem klub s názvem Dobrý den, v němž jsme potom jednak pořádali tábory, ale také spoustu zajímavých akcí a víkendových výjezdů. A jednou mě napadlo, že by tématem mohly být i rekordy,“ prozradil sedmapadesátiletý rodák z Pelhřimova.
Hned poté zkontaktoval autora knihy 1 000 československých nej Ladislava Kochánka, jestli by mu neporadil nějaké disciplíny. „Byl z toho hrozně nadšený a my jsme pak třeba házeli sirkou do dálky nebo stavěli sloupce z mincí,“ vypráví Marek.
Sám drží rekord v kotrmelcovém ruském kole
V roce 1990 pak skupina kolem něj vytvořila první světový rekord. „Jednalo se o jakési kotrmelcové ruské kolo. Já říkám, že to funguje jako pás u tanku. Zástup lidí se propojil rukama a každý jedinec pak dělal kotrmelec, aniž by se to pomyslné kolo rozdělilo. Celkově jsme tímhle kotrmelcováním urazili 12 kilometrů z Křemešníku do Pelhřimova. Průměrně přitom každý jedinec přišel o pět kilo živé váhy,“ vzpomíná.
Netrvalo dlouho a následovalo pozvání do Belgie, kde se v té době konal jeden velký festival rekordů. A brzy poté bylo k vidění podobné setkání poprvé také v Pelhřimově.
Rekordy se od té chvíle definitivně staly Markovým životem. „Jestli si umím představit, že bych někdy byl bez nich? Současná karanténní situace je možná jakousi přípravou,“ usmívá se.
„Ale jinak fakt nevím. Dobře se o tom teoretizuje, ale praxe může být potom docela jiná. Dá se říct, že jsem bez rekordů nikdy nebyl, takže těžko si představit, jaké by to pro mě bylo,“ přiznal Marek.
