Postavy pro pobavení sousedů už roky u svého domu staví manželé Reisovi. K tomuto druhu umění mají oba blízko. Linda je výtvarnice, Lukáš umělecký kovář.
„Mají toho moc a nestíhají. Pomůžete jim? Alois a Anežka zřídili odběrné místo v Olešné. Zde si můžete brát nebo dávat ušité roušky, popřípadě materiál na ně. Větší množství roušek pak bude doručeno do nemocnice v Pelhřimově. Pomozte jim prosím,“ napsali manželé k figurínám.
A na výzvu slaměných postaviček lidé slyší. Roušky ve „sběrném“ kufru u figurín přibývají po desítkách.
Manželé Reisovi oživují prostranství před kovárnou u frekventované zatáčky před svým domem v Olešné výjevy ze života slaměných figurín už sedm let, poprvé v zimě roku 2013. Tehdy se poprvé u cesty objevil netradiční sněhulák s troubou ze starého gramofonu na hlavě.
Pak už následovaly právě postavy dědečka Aloise a babičky Anežky, které od té doby Reisovi několikrát obměnili. Občas tak činí i desetkrát do roka. O Vánocích třeba Alois hasil hořící stromeček, jindy slamění stařečci fandili u televize hokejistům.
Podobným slaměným postavičkám se na Vysočině dobře daří. Výtvory ze slámy či z jejích balíků bývají k vidění na více místech kraje. Tradičně je stavějí nadšenci u Jakubova na Třebíčsku, kolem dvou figur projížděli i řidiči u Antonínova Dolu mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou.
