Ve druhé polovině 19. století se tehdejší Německý Brod prudce rozvíjel. Napomohlo tomu přivedení železnice a založení mnoha nových továren. Vznikaly nové obytné čtvrti mimo původní obdélníkový půdorys města. Rozvíjela se kulturní činnost, lidé si život chtěli více užívat. A také trávit více času v přírodě, mimo město.
„Kde dříve chodili jen pocestní a krajánkové, tam nyní směřují první hromadné občanské výlety. K tomu ovšem chybělo to nejdůležitější - park. Každé větší město je urychleně zakládalo, neboť park se stával hmatatelným důkazem jeho pokrokové přítomnosti,“ napsal před desítkami let brodský patriot, malíř a spisovatel 20. století Jiří Veselý.
Tak se také stalo v Brodě. Po letech příprav se 9. května 1886 poprvé sešel Okrašlovací spolek Budoucnost. Téměř okamžitě začal s drobnými úpravami cest a sadbou keřů na okraji Kalvarského lesa. Postupně vznikla školka s až dvaceti tisíci sazenicemi.
Za samotné založení parku je však považován až rok 1889. V tu dobu spolek zakoupil 2,4 hektaru polí na jih od Kalvárie a oznámil, že právě zde vznikne moderní park. Peníze na to získal neobvyklým způsobem.
Peníze na zřízení parku získal okrašlovací spolek vydáním akcií
„Příspěvky brodské obce byly malé, a protože rovněž tehdejší členské příspěvky 194 členů neznamenaly podstatný přínos, použil spolek jediného možného zdroje v podobě vydání akcií. Kupodivu tato odvážná myšlenka se rychle ujala a všechny akcie byly v krátké době rozprodány,“ píše Veselý.
Od té doby se park postupně rozrůstal. Dařilo se získávat další a další pozemky, vysazovat stromy i keře, upravovat cesty. Roku 1894 byl připojen lesík pod břevnickou silnicí, o rok později příkopy mezi hradbami a rybníkem Hastrman, roku 1903 pak pozemky u rybníků Obora a Valšička. Roku 1910 měl park výměru téměř 15 hektarů.
Aby se do něj obyvatelé města snáze dostali, byl na počátku 20. století za kostelem Nanebevzetí Panny Marie ubourán kus středověkých hradeb. V parku se objevily petrolejové lampy i dřevěný altánek, který byl dílem slavného místního stavitele Josefa Šupicha.
Ještě před první světovou válkou se park rozšířil o prostory dnešní Kotliny. Zřízeny zde byly tenisové kurty a prostor pro divadlo v přírodě. Upravena byla skalnatá propast pod rybníkem Rantejch. Brodský park byl v té době označován za jeden z nejkrásnějších v republice.
Výstavba v Kotlině byla necitlivým zásahem do koncepce parku
Po válce však spolek na údržbu parku neměl peníze. V roce 1919 ho tak nabídl městu. To ho převzalo za částku 8 467 tehdejších československých korun. Ihned stanovilo jeho správce i zahradníka a park přejmenovalo na Městské sady Havlíčkovy.
I nadále pokračoval rozvoj parku. Největší změny doznal ve dvacátých letech. V roce 1924 byl odhalen monumentální pomník Karla Havlíčka Borovského nad rybníkem Hastrman. Upravena byla stráň pod ním i břehy dalších rybníků.
„Plán výstavby parku počítal se vznikem vycházkové trasy dlouhé čtyři až pět kilometrů, roubené zalesněnými stráněmi a množstvím rybníků,“ popisují webové stránky města.
Jenže po druhé světové válce a nástupu socialismu nový režim na park mnoho ohledů nebral. Koncepci parku silně narušila výstavba zimního stadionu. Otevřen byl 20. října 1957, o více než dvě desetiletí později pak byl zastřešen. V jeho blízkosti vyrostl koncem tisíciletí i krytý bazén.
Cesty zarůstaly, mobiliář chátral. Teď zase nastávají lepší časy
Dnes havlíčkobrodský park zaujímá rozlohu přibližně 25 hektarů. Postupně byl obestavěn ze všech stran, stal se tudíž jakousi perlou ve středu města. Základ zdejších porostů tvoří lípy, smrky, javory, habry, jasany, ale i jedlovce, borovice vejmutovky, duby červené a akáty. Roste zde i několik druhů vzácných dřevin jako liliovník tulipánokvětý, zmarličník japonský a jinan dvoulaločný.
Park sám o sobě však v uplynulých desetiletích nebyl příkladně udržován. Mnoho cest zarostlo či bylo rozbito, kdysi dominantní prvky zarostly keři a stromy, notně zchátral mobiliář.
„Mnohde je pohled na park tristní. Mnohahektarový areál nemá sociální zařízení, má nulovou vybavenost, není udržovaný, nefungují ani lavičky. Odpovídá to stavu v 70. a 80. letech minulého století,“ kritizoval před časem zahradní architekt Zdeněk Sendler.
To vše se radnice nyní snaží změnit. V uplynulých letech byl upraven tok Cihlářského potoka nad Hastrmanem i nad zimním stadionem, celý rybník byl odbahněn, na jeho břehu vznikla nová cesta. Naposledy byla kompletně přestavěna plocha mezi AZ Centrem a Hastrmanem. Prořezávají se dřeviny, vracejí se sem ty původní, park se postupně obnovuje a doplňuje mobiliář.
