Pro dva jihlavské bezdomovce byla letošní zima tou poslední. Již před několika týdny zemřel dvaatřicetiletý muž původem ze Slovenska, jehož strážníci našli ve zbědovaném stavu v obchodním areálu na Březinkách.
Už předtím měl silně nalomené zdraví a mrazivé počasí letošního ledna mu rozhodně nepřidalo. Policisté mu ještě zavolali sanitku, muž ale později v nemocnici skonal.
A třináctého ledna nepřežil mrazivou noc jeden z nejznámějších jihlavských bezdomovců. Byl nalezen mrtvý v opuštěném domě blízko krajského úřadu.
Velmi brzy po jeho smrti se v Jihlavě „hnuly ledy“. Vedení města nechalo otevřít provizorní ubytovnu pro lidi bez domova.
„My jsme po takové ubytovně volali velmi dlouho,“ říká ředitel městské policie Jan Frenc. Domek stojí vedle hřbitova v Žižkově ulici. Dříve tam vázali květiny pracovníci Správy městských lesů.
Když vedení radnice souhlasilo se zřízením ubytovny, byla rychle připravená k nastěhování. „Během tří hodin jsme to měli vybavené,“ popisuje Frenc.
S cirkusem Berousek kdysi procestoval Evropu
Před polednem bývá dům plný lidí. Oběd často vaří Jozef Gábor, ostatní škrábou brambory.
„Dneska bude hrachová polévka a pak brambory s masovou směsí. Vařím já, protože jsem vyučený kuchař. Vařil jsem kdysi i u cirkusu Berousek,“ hlásil minulý týden třiapadesátiletý Gábor. Prý je původem z Prahy.
A jak se dostal na ulici? Podle jeho vyprávění se to stalo před čtyřmi lety. Přišel jednou domů k ženě, tam už byl jiný chlap, a tak se Gábor otočil a zabouchl za sebou dveře. „Tím to začalo,“ říká.
S cirkusem se prý dostal do světa. Vařil dříve i v pražských hospodách nižší cenové skupiny. Nějaký čas působil také v armádě.
Kovboj z Prachaticka fáral v Ostravě. Spí v Jihlavě pod mostem
S vařením Gáborovi pomáhá Zbyšek Palíšek, kterému říkají kovboj. S kloboukem na hlavě, který nosí i v silných mrazech, kovboje opravdu připomíná.
„Tady máme pračku, tady várnici s horkým čajem a zde je koupelna s bojlerem, kde se můžeme vykoupat,“ ukazuje nadšeně.
Pravidla, která platí v ubytovně bezdomovcůČas tam s nimi tráví v jedné oddělené místnosti i dobrovolníci z charity. Obyvatelé domku musí splňovat „devatero“ pravidel, jež mají vyvěšené na dveřích. Třeba: „Jak chceš, aby lidé jednali s tebou, tak ty jednej s nimi.“ Nebo: „Nedělej to, co nechceš, aby druzí dělali tobě. A kde tvá svoboda končí, tam začíná svoboda druhého.“ Je tam i věta: „Jestli nechceš, nebuď tady.“ |
„Jsme vděční za to, že nám umožnili tady být,“ děkuje kovboj. Z rádia v kuchyni mu stylově zněla country hudba.
V domku mají dvě ložnice. Jednu zabrali spíše mladší bezdomovci, na druhé straně jsou ti starší, kterým je přes padesát.
Rovných padesát je i Palíškovi. Předtím, než se otevřela ubytovna vedle hřbitova, spal v mrazech pod mostem na obchvatu u výpadovky na Pelhřimov. „Pod sebou jsem měl kartony a deku, na to jsem si lehl do spacáku.“
Kovboj je původem z Prachatic, kdysi prý jezdil na trampskou osadu. Vyučil se horníkem a osm let fáral na Ostravsku. Později pracoval v lese i na jihlavské pobočce pošty na vlakovém nádraží. Kvůli rodinným sporům prý přišel o část majetku, ale vztahy s příbuznými snad už vylepšuje. S částí rodiny strávil Vánoce a silvestra, nabízejí mu pomoc.
Bezdomovci si vyhřátého domku váží. Dovnitř nesmějí nosit alkohol ani drogy, nemůžou tam kouřit. „Ale to víte, že někteří z nás jsou lehce ‚navátí‘ a mají ‚hladinku‘, ale nikdo to tu ještě nepřehnal. Nesmí se tady dělat borčus,“ říká jeden z obyvatel.
Dvacet let jsou manželé, chtěli by v ubytovně zůstat i po oblevě
V ubytovně bydlí i manželé Cinovi, kteří jsou svoji už dvacet let. Jeden čas jim bývala domovem někdejší hospoda v Pávově. „Měli jsme kamna, dalo se tam přežít. Ale jednoho dne to vyhořelo, asi feťáci to zapálili. Stihli jsme utéct na poslední chvíli,“ vypráví pětapadesátiletý Luboš Cina.
Všichni oslovení si přejí, aby ubytovna fungovala dál nejen za mrazů, ale i po oblevě.
Na provoz ubytovny dohlíží ředitel strážníků Frenc, jezdí tam každý den. Vozí tam s kolegy potraviny i toaletní potřeby.
Městští policisté i bezdomovci se shodli, že jejich vzájemné vztahy se po otevření domku u hřbitova vylepšily. Dříve na sebe spíše naráželi, když jim třeba strážníci vytýkali pití alkoholu v centru města.
„Dnes už se na nás páni příslušníci z městské policie dívají trochu jinak a my na ně taky. Nejsme už hubatí, a dokonce se zdravíme,“ řekl jeden z bezdomovců.
A vzájemně si uchovávají jedno tajemství. Mezi jihlavskými lidmi bez domova se chystá svatba, ale kdo si koho vezme, zatím nechtějí prozradit. Všichni se však na ten den těší.
O existenci ubytovny informují bezdomovce v ulicích strážníci. Budova bude k dispozici na zatím blíže neurčený čas, po dobu mrazivého počasí.
