"Dnes se budeme koupat v kanále," řekl otužilec Zdeněk Mikolášek, když jsme se ve čtvrtek ráno sešli u rybníka Markovka za Třebíčí.
I když dvakrát týdně na rybníce vyřezávají otvor do ledu velký tak šest metrů čtverečních a naposledy se v něm koupali v úterý, tak ráno se po něm dalo bez problému pochodovat. To už se začali scházet další z partičky Klubu ledních medvědů, kteří si otužováním utužují své zdraví už třetí rok. Někteří z nich i déle.
Když přišel nejstarší otužilec Vladimír Janoušek, který zimnímu koupání holduje už dvacet osm roků, bylo jasné, že do kanálu se nepůjde. Přišel s igelitkou v jedné ruce a druhou si držel přes rameno sekeru. "Tak kde to vykopeme?" prohlásil a pustil se do vysekávání díry v ledu.
V ledové vodě se vydrží koupat i patnáct minut
Ani mráz, který ostatní lidi štípe do obličeje a zalézá jim pod bundy, neodradil čtveřici mužů, aby se svlékli do plavek, rozhrnuli znovuzamrzající ledové krystalky a ponořili se do studené vany vysekané v ledu.
"Důležité jsou hodiny, které tu máme pověšené, abychom mohli sledovat čas, jak dlouho jsme ve vodě," řekl Zdeněk Mikolášek, jehož paní se zatím po rybníku proháněla na bruslích. Dá se to prý vydržet i patnáct minut.
"Ten pocit je krásný, zima vám není, jen cítíte trochu zmrzlé prsty na nohou a na rukou, ale ty za chvíli rozmrznou," vyjádřil své pocity Jan Bartík.
Chlad se prý dostaví až tak po deseti až patnácti minutách po vylezení z vody. To už by měl člověk být z mokrého převlečený, aby mělo tělo možnost se zase začít zahřívat.
Při správném postupu, který mají třebíčští otužilci nastudovaný z webu od svých kolegů průkopníků z Ruska, takovéto koupání není zdraví škodlivé, ale naopak prospěšné.
"Já jsem celý život běhal a jinak sportoval, a zničil jsem si při tom kolena. Takových lidí znám ze svého okolí hodně. Kdo chce dělat něco pro zdraví, otužování se tomu vyrovná, aniž by si člověk klouby ničil," řekl k prospěšnosti otužování Zdeněk Mikolášek.
Teplotu vody neřeší, dávno si na ledovou koupel zvykli
Na koupání prý bylo ve čtvrtek skoro ideální počasí. Třebíčským otužilcům chyběl už jen sníh, ve kterém se prý bosýma nohama chodí k vodě lépe než po písku a hlíně.
Kolik je stupňů na teploměru, prý neřeší. "Je to jedno, kolik je mrazu, voda je pořád stejně studená," řekl Mikolášek s tím, že už jsou ale tak zvyklí, že jim zima není. Voda pod ledem přitom měla zhruba půl stupně.
Existuje ale pravidlo, že pokud teplota vzduchu klesne pod mínus dvacet, do vody už se neleze. "Ale to bývá spíše výjimečně," zhodnotil Jan Bartík.
Cílem třebíčských otužilců, kterých je v současné době deset, je sdružovat lidi stejného zájmu a životního stylu. Na hrázi rybníka se scházejí v maringotce, která jim slouží jako převlékárna, popřípadě ohřívárna.
"Jsme za ni nesmírně vděční a je pro nás obrovským přínosem. Poskytla nám ji obec Kožichovice, která nás v našich aktivitách nesmírně podporuje," dodal Mikolášek. Třebíčští otužilci se scházejí pravidelně vždy v úterý a sobotu.
