Nejde o uspěchanou práci - zkompletovat díly na sestavení motocyklu mu běžně trvá i pět let. Dílky na model motocyklu Jawa Wanderer například sháněl Beránek deset let.
„Není ale takový problém součástky zkompletovat, chce to jen čas. Skoro hodinářská práce bývá spojit součástky dohromady. Nepoužívám lepidlo, spojuji výhradně mechanicky třeba šroubky, které jsou často opravdu miniaturní,“ popsal Beránek.
U každého z modelů je vystavena i cedulka s popisem, které elektrosoučástky byly k jeho sestavení použity. „Pracoval jsem v kovošrotech a tam jsem zpočátku hodně starých spotřebičů nasbíral. Až později mě napadlo, že některé díly jsou něčemu podobné a že by se z nich dalo smontovat něco, co by bylo zajímavé jako celek,“ vysvětluje Beránek.
Součástky vymontovával ze starých počítačů, jednotek CD ROM, faxů i psacích strojů.
„Teď už mi vozí staré spotřebiče i známí, vymontuju si využitelné součástky a zbytek vyhodím. Snažím se vyvarovat plastovým součástkám, používám součástky z mosazi, hliníku či mědi, které není třeba upravovat, aby nerezivěly. Snažím se totiž součástky - vyjma například drátěné kostry motocyklu - nijak nebarvit a zachovat jim původní vzhled,“ řekl Beránek.
Zpočátku udiví, když se model motocyklu jmenuje podle štítku Times Pioneer, Nokia, My Day, Amstrad nebo Cat. To proto, že i cedulky s názvy značek původních spotřebičů jsou součástí modelů.
„Našel jsem helmu Cat, tak jsem pak udělal mašinu v barvách Caterpillar – žluté a černé. Nebo jsem k motorce vytvořil sajdkáru ze staré baterie na svícení značky My Day s předním sklem, což byla předtím součást telefonu Nokia,“ líčí devětatřicetiletý muž, původně obráběč kovů.
Největší model je kanon
Každý z jeho modelů má své označení, které se skládá z pořadového čísla a roku výroby. Zatím Beránek vytvořil necelou stovku modelů. Ani na internetu prý neviděl, že by někdo dělal podobné věci.
„Ani ve Španělsku, kde se hodně lidí živí prodejem rukodělných výrobků po festivalech, se prý s něčím takovým nepotkali,“ těší Beránka.
Vystavoval v Brně, na Slavonicku, na Dačicku. Všechny jeho výtvory by měly být k vidění na velké výstavě na podzim v domovských Moravských Budějovicích. Něco rozdal kamarádům, některé kusy vyrobil na zakázku. Jako první sestavil před patnácti lety pro kamaráda minimotocykl, který ho dál inspiroval.
Zatímco na chodbě bývalé hájenky Chaloupky takto Beránek popisuje do novinářského diktafonu svou práci, přijde k němu malý školák, ne vyšší než stoly, na kterých jsou modely vystaveny.
„Pane, umí to letadlo létat?“ A ukazuje prstem na letoun s napodobeninou motoru snad z počítačového chladiče.
Beránek se usměje. „Neumí létat, ale doma mám truck na dálkové ovládání.“
„Aha, tak děkuju,“ špitne uctivě chlapeček a odchází studovat další modely.
Jan Beránek dřív hrál i v kapele, ale teď se prý svébytná modelařina naplno stala jeho hlavní vášní. „Už mám rozpracovanou loď ze staré promítačky. A taky chystám největší dělo historie, kterým byly německé kanony Dora a Gustav. Bude to i můj největší model, ale jeho kompletace potrvá roky,“ řekl.
Začne tím, že sežene součástku, která udá charakter celému modelu. Takhle se zrovna rodí motocykl značky LG. Že takového výrobce motorek neznáte? Hádejte, co bylo na jeho počátku.
