Do listopadu roku 1989 to byla dlouho jedna z nejznámějších představitelek tehdejšímu režimu. Jako předsedkyně Československého svazu žen dovedla vždy v předvečer MDŽ další ženy na Pražský hrad na setkání s prezidentem Gustávem Husákem.
V Maršově na Jihlavsku, který patří pod obec Zbilidy, se o ní dodnes vyprávějí legendy. Třeba že když měla přijet v zimě, silničáři už o tom předem věděli a dali si záležet na odhrnutí sněhu z cesty.
„Já jsem ji tady viděl naposledy jako kluk,“ vzpomíná Jiří Huďa, místostarosta obce Zbilidy.
Kabrhelová kdysi jezdila Tatrou 613 zapůjčenou vládou. Stejnou, jakou měli ministři.
Švadlena a otec krejčí. Výš jí posunula Vysoká škola politická
Narodila se v roce 1925 v Opatově na Jihlavsku. Za svobodna se jmenovala Karásková.
V sedmdesátých letech, kdy se často objevovala i na Pražském hradě, své rodné obci jednou pomohla. Když tenkrát dělali první sraz rodáků, tak zařídila vytisknutí brožury k té příležitosti, což tehdy nebylo tak snadné jako dnes.
Otec Kabrhelové byl krejčí a měl celkem pět dětí. V roce 1939 se u něj začala budoucí významná komunistka učit švadlenou.
Kabrhelová dobře zná i Jihlavu, kam v roce 1946 přišla ještě jako Karásková do krajského aparátu KSČ z otcovy šicí dílny. Hned po únoru 1948 se přesunula do Prahy.
V roce 1966 vystudovala Vysokou školu politickou. V roce 1974 se stala placenou šéfkou Československého svazu žen – organizace úzce spojené s KSČ.
Kabrhelová byla později i poslankyní a dostala několik tehdejších řádů. V únoru roku 1990 byla vyloučena z komunistické strany.
A co ženy, které nemohou mít děti?
Styl, jakým se slavil MDŽ v dobách Marie Kabrhelové, brání mnoha ženám i mužům v tom, aby si tento den oblíbili v současnosti.
Třeba pro krajskou radní Marii Kružíkovou (ČSSD) je ale osmý březen silnější než květnový Den matek. „Protože ne všechny ženy můžou být matkami a moc je to mrzí. Často děti chtějí a nemůžou je mít z různých důvodů. Na Den matek se oslavuje mateřství a to mi přijde vůči těmto ženám nespravedlivé. Na druhé straně jsou i matky, které si dětí až tolik neváží a nechovají se k nim tak, jak by měly. Proto raději upřednostňuji Mezinárodní den žen,“ vysvětlila.
Ženy podle ní mají hodně životních rolí, nejsou to jen matky či dcery. Sama Kružíková má dodnes schovaný obrázek, který dostala k MDŽ od svého syna, když ještě chodil do jeslí.
Vzpomínky na osmý březen spojený s dětmi má i poslankyně Jana Fischerová (ODS), která se k MDŽ staví chladněji než Kružíková.
„Během celého roku dostávám květiny, zejména od manžela - jen tak. Proto od 8. března toto už nějak neočekávám a nijak výrazně toto nevnímám,“ uvedla Fischerová, která MDŽ nebere jako svátek.
I ona dostávala kdysi v tento den malovaná přání od dětí a květiny. V současnosti za ní chodí s přáním a květinami na Den matek.
A vzpomíná, jak se kdysi slavilo MDŽ na různých pracovištích. „Zejména to bývalo náročné pro některé pány. Ti se pak vraceli pozdě domů, někteří značně unavení,“ dodala s úsměvem poslankyně.
Zaměstnanci JZD se k oslavám scházeli v kulturním domě
Brodská místostarostka Ivana Mojžyšková (ČSSD) si pamatuje, že před rokem 1989 přáli muži ženám k MDŽ častěji. Dnes to dělají jen někteří. „Bohužel u některých zůstala myšlenka velkých oslav z éry socialistického státu, kdy to byl spíše svátek pro muže. Najdou se i někteří, kteří přijdou s kytičkou nebo čokoládkou a milým úsměvem,“ těší Ivanu Mojžyškovou.
Ona sama si z minulosti pamatuje oslavy, kterých se účastnila jako zaměstnankyně státního podniku Pleas. „Vzpomínám si i na přáníčka, která jsem jako malé dítě vyráběla mamince a babičce. Taky na kytičky sněženek, které jsme za pět korun kupovali s bratrem před vlakovým nádražím,“ dodala.
Poslankyně Zuzana Šánová (ANO) zase zažila v dobách, kdy pracovala v jednotném zemědělském družstvu, že se všichni zaměstnanci scházeli k oslavě v kulturním domě. A ženy si odnášely dárky.
„I později na pracovišti nám vedoucí vždy koupil čokoládku, bylo to velmi milé. To bylo kolem roku 2000,“ zavzpomínala.
Radní Kružíková připomněla, že MDŽ má kořeny ve Spojených státech na začátku minulého století. Tehdy stávkovaly švadleny v New Yorku. „Je to den, který upozorňuje na práva žen, které ne vždy byly úplně respektovány. Ne vždy jsme třeba mohly volit a měly stejná práva jako muži. Ještě dnes v mnoha zemích ženy nemají rovnoprávné postavení,“ dodala Kružíková.
