Je sobota 6. ledna svátek Tří králů, chvíli po poledni. Něco je na té zimě špatně. „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným,“ stěžuje si Antonín Důra a připomíná Rudolfa Hrušínského v oblíbeném filmu Rozmarné léto.
A stejná fráze by se dala aplikovat i na letošní zimu. Vyjma snad jednoho týdne prakticky nemrzlo, jinak se teploty jistě pohybují v kladných číslech. Když už něco z oblohy padá, je to obvykle déšť.
V sobotu teploty stoupají do lednových extrémů. Když se rozpustí dopolední mlhy, je ve stínu devět stupňů nad nulou, na slunci ještě mnohem víc, padají teplotní rekordy.
Dá se v takové „zimě“ vůbec lyžovat? Zkusíme to a za pálícího slunce míříme na Šacberk u Jihlavy. Odpověď je možná až překvapivě jednoznačná. Dá se lyžovat. A navíc nečekaně dobře. Alespoň právě na Šacberku.
Na kopec slunce nesvítí, sjezdovka je ponořená do stínu, navíc v kotlině dole u vleku jsme rádi za teplé oblečení. Nebýt zelených luk a lesů okolo, vypadá to se čtyřiceti centimetry sněhu na sjezdovce aspoň trochu „zimně“.
Kvalita sněhu sice není nejlepší, ale na tak vysoké teploty je ve skoro až zázračném stavu. Je sice těžký a hrubý, jak to u mokrého technického sněhu bývá, ale jezdit se na něm dá poměrně dobře a lehce.
S postupujícím odpolednem se uprostřed sjezdovky vytváří široký vyježděný lavor, těžký sníh je nahrnutý na okrajích tratě.
Nezdá se ale, že by to někomu dělalo velké problémy. Sobotní odpoledne si na Šacberku užívá mnoho desítek lyžařů a snowboardistů, mezi nimi spousta dětí. V provozu byla dětská školička i dětský vlek.
Tím velkým se jezdilo bez čekání ve frontách. I když parkoviště naproti sjezdovce bylo v sobotu po poledni téměř zcela zaplněné, lidí přišlo tak akorát. Vlek jezdil plný, ale nečekalo se ve frontách a i na sjezdovce bylo dost místa.
Navzdory oblevě není Šacberk jediným lyžařským areálem na Vysočině, který dokáže nabídnout obstojné podmínky k lyžování.
V provozu bylo o víkendu šest vleků, z toho tři na Žďársku. Na sjezdovkách leží přibližně 30 až 40 centimetrů mokrého technického sněhu.
