Benešova novinka Meďan a Koumen na planetě pupkáčů vyšla nákladem 1 500 kusů sice už loni, ale na slavnostní křest došlo až na konci letošního června.
„Z velké části jsme slavnostní křest posunuli kvůli pandemii a také proto, aby knihu mohla pokřtít Martina Sáblíková, která má vedle trénování i další povinnosti,“ připomíná spisovatel, že jeho prvotina má za kmotru fenomenální rychlobruslařku.
Kniha pro děti je o dvou kamarádech, staviteli Meďanovi a vynálezci Koumenovi, kteří se pomocí Fofrováku, tedy teleportační místnosti, dostávají na jiné planety.
„Mám v plánu více příběhů, možná až osm. Nyní mám dokončený druhý díl, ke kterému zbývá namalovat obrázky, z třetího dílu mám napsány asi tři čtvrtiny,“ prozradil autor. Každý rok by rád vydal jednu knížku.
Jednotlivé příběhy o vymyšlených světech jsou podle autora propojené jen částečně, takže se dají číst samostatně a není nutné znát předchozí děj.
„Snažím se, aby v každém díle bylo kamarádství, férovost, na to kladu velký důraz, a osobní statečnost,“ podotýká.
Pohádky vyprávěl z hlavy
První věta příběhu Meďana a Koumena jej prý napadla jednou ráno na toaletě. Ovšem když Josefa Beneše posloucháte, jeho dlouhá cesta k první knize začala vlastně už docela dávno.
„Odkdy mám tak bujnou fantazii? Už od dětství,“ odvětí spisovatel. „Mám mladší sestru, a když jsme jako malí jezdili na prázdniny k babičce, vykládal jsem jí pohádky, aby jí nebylo smutno před spaním. Z hlavy, nečetl jsem. Pak jsem vyprávěl i svým dětem nebo dětem svých kamarádů. Děti přiběhly, sesedly se, ani nešpitaly a poslouchaly. Některé příběhy chtěly opakovat, ale já si to samozřejmě nepamatoval přesně slovo od slova a ony mě opravovaly. Tak jsem si řekl, že by bylo potřeba to zaznamenat do knihy,“ líčí.
Věděl, že chce něco takového napsat. „Ale neměl jsem zkušenosti, otálel jsem, než jsem se do toho pustil.“
Josef Beneš se v mládí vyučil na mechanika seřizovače. „Pracoval jsem v dílnách, jezdil na montáže po Česku i po světě, pak jsem dělal třináct let vedoucího bystřické čistírny odpadních vod, než jsem pro nadbytečnost skončil. Nyní mám spíše kancelářskou práci, dělám pro dvě firmy, jezdím po republice a dává mi to i prostor pro psaní,“ popisuje.
Skoro jako kohoutek a slepička
Hodně nápadů přichází, když cestuje autem nebo jde večer spát. „Okamžitě si musím takovou epizodu heslovitě poznačit a pak si to pospojuji,“ říká.
Když ale knížka vznikala, připomínalo to podle autora pohádku O kohoutkovi a slepičce, než s pomocí dalších dotáhl stylistiku a korektury a také po všech peripetiích a slepých uličkách našel ilustrátora. Meďana a Koumena nakonec ilustruje Petra Tatíčková.
„A je s ní skvělá spolupráce,“ pochvaluje si Josef Beneš. Petra Tatíčková kromě toho, že ilustrovala už deset knih a další čtyři jsou v přípravě, je rovněž starostkou nedalekého Blažkova a učí na základní škole v Bobrové.
„Když namalovala siluety ještěra Lapa, děti ve škole anonymně dávaly body, který se jim líbí nejvíc,“ zmiňuje spisovatel, jak vznikala podoba jednoho z hrdinů prvního dílu.
Sáblíková raději poslouchalaPři křtu knihy o Meďanovi a Koumenovi její kmotra Martina Sáblíková řekla: „V dětství jsem měla ráda spoustu knížek, většinou ty, které mi rodiče předčítali, protože se mi u nich dobře usínalo a hlavně jsem je nemusela číst sama.“ Rychlobruslařka přiznala, že jako malá neměla knížky úplně v oblibě kvůli povinné četbě. „Ale k srdci mi přirostla třeba Honzíkova cesta nebo Křemílek a Vochomůrka,“ zmínila hrdiny Pohádek z mechu a kapradí. Jak se stalo, že se fenomenální sportovkyně, která na sobě nemá snad ani gram tuku navíc, stala kmotrou knihy odehrávající se na planetě plné břichatých postaviček? Odpověď je prozaická: s autorem jsou příbuzní. „Pepa Beneš je manžel sestřenice mojí mámy,“ popisuje Sáblíková rodinné vazby. Trojnásobná olympijská vítězka, která je v plné přípravě na novou sezonu a na křest knihy do Bystřice nad Pernštejnem dorazila opálená po soustředění v italském Livignu, se na pódiu také svěřila, že má ráda všechny pohádky se šťastným koncem. Období pandemie využila stejně jako řada dalších lidí ke čtení. „Knížky byly během covidu blízké asi všem, i já jsem se pustila do čtení. Mám moc ráda, když si přečtu knížku a ten příběh je pak ještě zfilmovaný,“ pověděla. Příběh Meďana a Koumena už si přečetla. „Nechápala jsem, kde se ty nápady v dospělém člověku berou,“ podivila se autorově bujné fantazii. (bar) |
