Ježíš se vyměnil, Jidáš zůstává. Obří žďárské pašije slaví dvacet let

Když ve žďárských ulicích potkáte před Velikonocemi zarostlého muže s dvoumetrovou holí a zadumaným výrazem, neznamená to nutně, že byste se museli bát o své zdraví. To jen představitel biblického proroka Jana Křtitele spěchal na poslední zkoušku před úterním představením pašijové hry.

Tradice pašijí trvá ve Žďáře nad Sázavou už neuvěřitelných dvacet let. U jejího zrodu byl tehdejší žďárský farář Ervín Jansa, kterému se po příchodu do farnosti sv. Prokopa zalíbil vánoční živý betlém a navrhl udělat i velikonoční představení.

Jeho nápad se ujal, postupně zakořenil a přerostl ve fenomén proslavený široko daleko. V rekordních ročnících se počet amatérských herců rozrostl až k číslu 250.

„Děkuji všem, kteří se v pašijích pořád angažují, a fandím jim, aby byli pořád tak zapálení jako tehdy na začátku. Jsem rád, že nová generace tenhle úkol a poslání přebrala a může lidem dál zprostředkovávat události Ježíšova života,“ říká Ervín Jansa, který nyní spravuje farnost v Lomnici u Tišnova.

Ani letos si nenechá ujít večerní představení a do Žďáru přijede. Mnozí zainteresovaní si bez něj pašije nedokážou představit. A to i proto, že Jansův hlas dosud doprovází celý hodinový příběh z playbacku.

Velká část herců se během těch dvaceti let vyměnila. Například v hlavní roli Ježíše se dosud představili tři různí herci. Martina Dobrovolného, který přerostl Kristovy roky a rozhodl se dát prostor mladším, před třemi lety nahradil Jan Hudeček. Vystřídala se i část apoštolů, Pilát nebo setník římského vojska.

Představitel Jidáše přemýšlí, že by zapojil i své kluky

Zato Jidáš Iškariotský je pořád stejný. Nevděčnou roli apoštola, který za třicet stříbrných zradí svého mistra, přesvědčivě hraje Tomáš Havlík. „Tomáš je člověk na svém místě, hraje úžasně a nese to statečně,“ oceňuje Ervín Jansa.

Zajímavosti z pašijí

• Dnešní představení pašijové hry Co se stalo s Ježíšem? v areálu na žďárském sídlišti Libušín bude od dubna 1998 už sedmnácté v historii, čtyřikrát se kvůli nepřízni počasí nehrálo. Naposledy v roce 2015, kdy v den představení napadlo až 10 centimetrů mokrého sněhu.
• Organizátoři měli nabídky odehrát představení i mimo Žďár. Jedinou výjimku udělali v roce 2014, kdy část herců ve svatovítské katedrále a v okolí Pražského hradu sehrála na přání pražského arcibiskupa Dominika Duky vybrané scény formou živých obrazů u příležitosti zahájení velké výstavy Bohuslava Reynka.

I Havlík však uvažuje o tom, že už by ho někdo mohl zastoupit. „Cítím, že by to chtělo oživení, sám už nejsem schopen k tomu přidat něco dalšího. Podstatnější je však ten motiv, že bych rád zapojil svoje kluky, se kterými bych chtěl začít hrát v davu,“ říká Tomáš Havlík, který si podle svých slov na place vždy hlouběji uvědomí podstatu velikonočního příběhu.

Množství lidí na scéně už sice v posledních letech nedosahuje rekordních čísel, přesto by i letos mělo hrát kolem 180 lidí. „Je to setkání všech generací, od dětí předškolkového věku až po seniory. Každý je vítaný, na kopec se nás vejde hodně,“ říkal během příprav režisér Miroslav Keller.

O víkendu na kopečcích na Libušíně opět vyrostly jeruzalémské hradby, chrámové sloupoví či Pilátův palác. Dva tisíce let starý novozákonní příběh odehrají Žďárští v úterý večer od 20 hodin.