Archiváři vystavují poklady rodu, jehož historie sahá do 10. století

  9:17aktualizováno  9:17
Brněnští archiváři a památkáři vydali na světlo několik pokladů z depozitářů věnovaných slavnému severoitalskému rodu Collalto et San Salvatore. Například vzácné obrazy a rytiny. Většinu z nich nikdo z laiků ještě nikdy nemohl vidět. Většina z nich je ve velmi špatném stavu.

Výstava, jež potrvá v brtnickém Valdštejnském domě až do 17. listopadu, představuje dějiny italského rodu Collalto před jeho příchodem na Moravu v 17. století. Ukazuje unikáty, které dosud nikde k vidění nebyly. Bohatý italský rod si mohl dovolit najmout ty nejlepší malíře či rytce. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

„Jsou to věci, které nebyly ještě nikdy vystaveny a zase asi dlouho vystaveny nebudou. Musely by projít zrestaurováním, a to je běh na dlouhou trať. Nejsou po vynětí z depozitářů nijak opravované, jsou tam nalepené štítky, polámané rámy, prasklá skla...,“ poznamenala brněnská památkářka a členka autorského týmu výstavy Dana Novotná.

Výstava, jež potrvá v brtnickém Valdštejnském domě až do letošního 17. listopadu, představuje dějiny italského rodu Collalto před jeho příchodem na Moravu v 17. století. Je doplněna výběrem z nejstarších děl z rodinné obrazové sbírky.

Starý severoitalský rod Collalto et San Salvatore spravoval své rozsáhlé moravské panství s centrem v Brtnici v letech 1623 až 1945, ale jejich majetek byl během poválečných konfiskací rozchvácen a v Brtnici z něj nezůstalo nic. Tedy až na výjimky - třeba stěží přestěhovatelné obrovské nástěnné obrazy Karla Františka Teppera, zpodobňující příjezdy císařů do Brtnice. To se teď ovšem na několik týdnů změnilo.

V Brtnici jsou vystavena díla, která budou zřejmě odborníky v budoucnu ještě více doceněna a také díla, jež mohou skýtat překvapení.

Pod jedním obrazem se může ukrývat obraz jiný

Vezměme takový obraz Lucrezie Collalto z 19. století. Jde o schematický a nepříliš povedený portrét šlechtičny doplněný erbem a vysvětlujícím nápisem. Jenže pod touto malbou se může skrývat docela jiný obraz. To by mohl zjistit až budoucí průzkum obrazu kunsthistoriky.

„Bude to asi přemalba a pod tím obrazem může být něco úplně jiného, to zatím nevíme. Obrazy z collaltovské galerie předků vypadaly asi podobně jako tento. Byl tam erb a nápis, o koho se jedná,“ pověděla Novotná.

Fotogalerie

Části některých obrazů mohly být v minulosti odřezány, tudíž by část informace zmizela. „Takových máme několik - je tam tvář, ale nevíme, kdo to je. Víme, že za třicetileté války Collaltové měli už 28 rodinných portrétů v rodové galerii. Některé ty skvělé italské portréty jsou zapůjčeny do různých zámků - do Třeboně, Jindřichova Hradce... Nejsou však prezentovány jako zobrazení konkrétních osob,“ dodala Novotná.

Unikátem výstavy je obraz dítěte z rodu Collalto z přelomu 17. a 18. století. „Dětských portrétů z té doby je velice málo. Děti se malovaly jenom v případě, kdy to byl opravdu vysoce postavený šlechtic, dítě panovníka,“ řekla Dana Novotná.

Cenné jsou i v Brtnici vystavené grafiky, pocházející od renomovaných mistrů té doby. Třeba mědirytina univerzitní teze Claudia Collalto z roku 1645 existuje v několika kopiích, jedna je vystavena i v Amsterodamu. „Víme, že byla součástí rodových sbírek, Collaltové si jí velice vážili,“ podotkla Novotná.

Mohli si objednat nejlepší malíře a rytce své doby

Vystaveny jsou také vzácné veduty collaltovských majetků v Itálii a čtyři veduty Brtnice, jež nebyly dosud nikdy přefotografované ani reprodukované. Část sbírky tvoří soubor nejstarších portrétů Collaltů, především těch, kteří měli vztah k Brtnici.

„Víme, že Collaltové měli obrazy všech členů rodu a ty obrazy měli zde v Brtnici na zámku vystaveny a pak si je nechávali dál přemalovávat na své další sídlo do Uherčic, nebo si posílali obrazy z Itálie do Čech a zpět,“ pravila Novotná.

Jak dodala, vystavená grafická díla jsou malá, ale krásná a vysoce hodnotná. „Collaltové byli natolik významní, že si mohli objednat práci nejvýznamnějších rytců a malířů své doby. Doufejme, že se větší část collaltovské sbírky podaří někdy trvale vystavit na zámku v Uherčicích,“ konstatovala.

Sídlem italské větve rodu je v současnosti hrad San Salvatore v Suseganě v Trevisu. Jeho hlavou je nyní kněžna Isabella Collalto de Croy. „Nedávno jsem si s kněžnou Collalto psal. Vyjádřila velké uspokojení, že je o historii Collaltů u nás zájem,“ řekl historik Ondřej Schmidt, jeden ze spoluautorů brtnické výstavy.

Propojit italský rod s Moravou pomohl císař Ferdinand II.

Rod Collalto pochází z okolí Trevisa v dnešním regionu Benátsko, kde je doložen už v polovině 10. století. „Jejich italský hrad Collalto v údolí řeky Piavy byl postaven kolem roku 1100, do té doby se členové rodu označovali jako hrabata z Trevisa. Jako Collaltové se označují až ve 14. století,“ vysvětlil Schmidt.

Hrabě Rambaldo XIII. Collalto se vyznamenal jako schopný generál v císařských službách na řadě evropských bojišť. Za své služby získal v roce 1623 od císaře Ferdinanda II. možnost výhodně koupit moravské panství Brtnice, čímž vznikla nová moravská větev rodu.

„A tím vytvořil i spojení mezi Itálií a Moravou na dalších více než 300 let, které trvalo až do roku 1946, kdy Collaltové odešli zpět do Itálie,“ podotkl Schmidt.

Historii rodu si mohou lidé přečíst na banerech, na jejichž textech se podíleli i studenti archivnictví, historie a pomocných historických věd.

Tisícileté trvání rodu zajistil jeho pragmatismus

Unikátní předmět bádání činí z Collaltů podle Schmidta kontinuita, díky níž se rod navzdory okolnostem dokázal po celá staletí udržet na svých italských statcích. „S tím souvisí schopnost Collaltů velmi pragmaticky se přizpůsobit okolnímu vývoji, což se často projevilo jako lavírování mezi mocnými sousedy. Tento pragmatismus, ostatně nijak výjimečný, zajistil Collaltům tisícileté trvání a z členů rodu činí nositele úctyhodné tradice,“ míní Schmidt.

Trvání zřejmě provází i většinu collaltovského rodového archivu. „Ten byl původně uchováván na collaltovském hradě San Salvatore. Později, po koupi panství Brtnice, se některé středověké listiny dostaly na zdejší zámek a odtud později v roce 1907 do Moravského zemského archivu. Za první světové války byl během bojů na Piavě hrad San Salvatore zničen a s ním i tamější archiv. Nikdy se nepodařilo zjistit, kde všechny tam uložené archiválie skončily,“ podotkl Schmidt.

Nicméně část starodávných listin se pak opět vynořila v Čechách. „Poněkud záhadným způsobem se tyto listiny objevily na obecním úřadě v Mýtě u Rokycan, a to včetně nejstarší listiny na českém území z roku 994. Předpokládá se, že je tam přinesl neznámý český voják, který se účastnil vyplenění hradu San Salvatore. Loni se podařilo kolegovi Stanislavu Bártovi objevit třetí soubor collaltovských raněnovověkých listin v okresním archivu ve Strakonicích. Jak se tam dostaly, to dosud nevíme,“ dodal Ondřej Schmidt.

Archiv je extrémně obsáhlý, ještě nikdo ho nepřečetl

Spoluautorka brtnické výstavy a památkářka z Národního památkového ústavu Dana...

Spoluautorka brtnické výstavy a památkářka z Národního památkového ústavu Dana Novotná před portrétem Lucrezie Collalto. Jedná se patrně o přemalbu z 19. století.

V roce 1945 se rozlehlý majetek severoitalského rodu Collalto v oblasti Vysočiny a jejího okolí nacházel na území tehdejších okresů Jihlava, Třebíč, Moravské Budějovice, Nové Město na Moravě a Velké Meziříčí.

Nad Collalty se však v Česku zavřela voda nejen po jejich odchodu zpět do Itálie v roce 1947, ale ticho na obou stranách víceméně trvalo i po roce 1989. Prolomily jej vlastně až letošní výstavy: nynější brtnická a předtím jarní brněnská expozice collaltovských listin.

Přínos Collaltů pro rozvoj Moravy od 17. do 20. století ještě čeká na své znovuobjevení. Stejně jako má před sebou ještě dlouhou cestu k záchraně zchátralý brtnický zámek.

„Collaltové se tady snažili za ta staletí dělat všechno možné, povznést Brtnici, něco vybudovat. Po první pozemkové reformě po roce 1919 tady možná už neměli tolik možností a chuť ještě něco budovat. Ztráceli se z veřejného života a nakonec ani po roce 1945 nijak moc neprotestovali proti ztrátě majetku, že nejsou Němci ani Maďaři, takže se na ně nevztahují Benešovy dekrety. Nakonec dostali nálepku, že jsou zrádcové republiky. Asi nad tím mávli rukou a ani po roce 1989 už neměli valný zájem,“ říká spoluautorka brtnické výstavy Dana Novotná, památkářka z Národního památkového ústavu.

Z čeho podle vás ten nezájem pramenil?
Když viděli stav svých zdejších majetků a spočítali si, kolik by stála údržba... I v Itálii mají dost problémů udržet majetky, které tam vlastní.

Kolik z tuzemských collaltovských sbírek veřejnost ještě neviděla?
Collaltové si velkou část svého majetku odvezli do Itálie ještě za první republiky, něco za druhé světové války. Ale i tak je toho tolik, že to nemáme kam dát. Teprve vzniká collaltovský fond, který asi bude umístěn na collaltovském zámku v Uherčicích. Ty ale postihla dřevomorka a teprve nyní se dávají stavebně dohromady, aby se tam něco takového někdy mohlo umístit.

Jaký vztah k Brtnicku měli poslední Collaltové, kteří zde ještě žili?
Podle mě byli odtažití, stejně tak i vůči Německu. Byli to Italové z Trevisa. Když pocházíte z rodu Langobardů s kořeny v 10. století, vidíte věci s určitým nadhledem. V první republice se příliš nezapojili, necítili se asi nikdy být součástí druhého národního obrození, které prožívala taková ta ryzí česká šlechta.

Co skrývá jejich rodinný archiv, který je zčásti v Česku?
Jsou to tak obrovské fondy, že to nejen nebylo dodnes přečteno, ale ani nevíme, co tam vlastně je a co to znamená pro evropskou historii. Tam jsou třeba dopisy mezi Valdštejnem a Collaltem, šifrované vojenské zprávy, v podstatě celé dějiny třicetileté války. Jsou to obrovská kvanta archiválií. Až teď něco málo prostudovali studenti, ale to jenom malý zlomeček. Jedna velká tlustá bichle je inventář. Na každé stránce je dvacet položek a jedna položka třeba představuje dvacet map nebo padesát dopisů. Je to pořádná knihovna. A to ještě do toho musíme započítat collaltovský velkostatek, kde byly zaznamenány hospodářské věci. Některé mohou být uloženy i ve složkách jiných velkostatků, kolegyně našla něco například u složky Veveří.

Ten archiv je ucelený?
Ano, ale jsou v něm části i z jiných rodů. Manželka prvního Collalta, co přišel na Moravu, Blanka Polyxena, byla z Thurnu, takže jsou tam i thurnovské věci. Čili by si tím studiem člověk rozšířil znalosti i o jiných rodech. Rambaldo XIII. Collalto byl vojevůdce a já našla v archivu v Brně autentické vojenské plány na dobývání Mantovy v roce 1630. To jsem dosud znala jenom z filmu. Oni si opravdu ty své záměry kreslili: takto to uděláme, pánové. (smích) Část z listin se k nám dostala jako kořist vojáků z archivů na Piavě. Ta nejstarší listina se údajně dostala do Čech v botě vojáka. Byl to pergamen, kterým si ten voják spravil botu, aby mu do ní neteklo. Protože, jak známo, na Piavě jsme šli týden pod vodu, jen bodáky nám koukaly. (smích) To říkal můj pradědeček, který tam bojoval.

  • Nejčtenější

Na zvrhlého učitele soudce křičel, pak ho poslal na 4,5 roku do vězení

Několikrát musel soudce Okresního soudu v Jihlavě Pavel Horna zvýšit hlas na učitele Miroslava Černého z Berouna. Muže...

U silnice ležel mrtvý mladík, zřejmě jej někdo srazil. Policie hledá svědky

Policie na Vysočině pátrá po řidiči osobního auta, které zřejmě srazilo a zranilo šestnáctiletého chlapce. Mrtvého jej...

Premium

Klaus i Zeman budovali demokracii jen z donucení, tvrdí Martin Mejstřík

Byl pátek 17. listopadu 1989 a tehdejší student Divadelní fakulty AMU Martin Mejstřík se společně se spolužáky chystal...

VIDEO: Další auto přistálo v příkopu, zatáčku u Radňovic řidiči podceňují

V nechvalně proslulé zatáčce u Radňovic na silnici číslo 19 mezi Žďárem nad Sázavou a Novým Městem na Moravě už se...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Budějovice vyhrály v Litoměřicích, první lize vévodí už o 14 bodů

Hokejisté Českých Budějovic vyhráli ve 22. kole první ligy na ledě druhých Litoměřic 8:5 a svůj náskok v čele tabulky...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

Premium

Kořeněná jídla ani káva neškodí, vyvrací profesor Tesař letité mýty

Kola je pro ledviny hrob. Nejlepší je nesolit a nejíst ostrá exotická jídla. Alkohol dokáže „propít“ ledviny, které je...

Premium

Špičkový výrobek i po letech funguje. Kvůli hloupé chybě je však k ničemu

Snoubení spotřební elektroniky a počítačů provázely porodní bolesti, které jsou z dnešního pohledu absurdní a...

  • Další z rubriky

Kopec na Třebíčsku je plný arsenu, vodní zdroje zatím nejsou v ohrožení

Lidé z Okříšek na Třebíčsku a v sousedních Přibyslavicích si oddechli. Zdroje jejich pitné vody v současnosti...

Premium

Klaus i Zeman budovali demokracii jen z donucení, tvrdí Martin Mejstřík

Byl pátek 17. listopadu 1989 a tehdejší student Divadelní fakulty AMU Martin Mejstřík se společně se spolužáky chystal...

Za bluegrassem se holandský hudebník stěhoval do Čech, hraje po hospodách

Holanďan Ralph Schut, kterému učaroval bluegrass, si plní svůj muzikantský sen. Před osmnácti lety se kvůli němu...

Na družku a její dceru útočil tyran paralyzérem a jehlou, skončil ve vazbě

Elektrickým paralyzérem a injekční stříkačkou zaútočil na svou partnerku a její mladistvou dceru čtyřicetiletý muž na...

Najdete na iDNES.cz