Už její jméno napovídá, že s touto malou, na první pohled roztomilou žabkou, nebude žádná legrace. Jedna "pusa" by totiž byla polibkem smrti. Vždyť jedem, který tyto žabky vylučují kůží na povrch těla, natírají jihoameričtí indiáni smrtící hroty svých šípů.
Jihlavská zoologická zahrada chová čtyři samice a jednoho samečka. Patří mezi nejjedovatější ze čtyř druhů pralesniček, které v teráriích jihlavské zoo najdete.
Album pralesniček |
Kromě pralesničky strašné, která má žlutozelenou barvu bez skvrn, to je ještě pralesnička batiková, barvířská a pralesnička harlekýn.
Na rozdíl od své nejjedovatější příbuzné jsou zbývající druhy pralesniček na první pohled zajímavé barevnou kresbou na svém těle. Jejich tělíčka hrají oranžovými, žlutými i jasně zelenými skvrnkami, kterými jako by na dálku říkaly: "Pozor, jsme jedovaté!"
"Ale ony jsou ve skutečnosti mírumilovné a hodné," hájí své svěřence ošetřovatelka Marta Hudcová. "Tak například, když je jdu krmit, nejprve orosím terárium. Na to se hned seřadí u misky, kde dostávají potravu. Jsou hodné a vůbec se nesnaží utíkat," líčí a přiznává, že jim s kolegyní říkají zdrobněle "terribilisky". To podle latinského názvu tohoto druhu žabek Phyllobates terribilis.
I s tím jedem to prý není tak žhavé. "Ve svém původním prostředí, kterým jsou jihoamerické deštné pralesy, získávají jed částečně z potravy. Živí se tam převážně jedovatými druhy mravenců a termitů. A protože u nás tuto potravu nemají, jejich jed slábne. Navíc pralesničky, které se narodily v zajetí (jako ty naše), mají v sobě jenom stopy jedu," vysvětluje Marta Hudcová.
Přesto je opatrnost na místě a při manipulaci s pralesničkami se doporučuje používat rukavice. Jihlavským pralesničkám strašným jsou letos tři roky. Dožívají se patnácti až dvaceti let.
