„Velmi si toho ocenění vážím, přijela jsem si pro něj až z Francie, protože jsem si tuto událost nemohla nechat ujít,“ řekla Vítková, která nyní tráví semestr svého dalšího studia v jihofrancouzském Toulouse. „Předání ceny pro mě byl velmi silný zážitek, stát na pódiu vedle osobností, co už v životě opravdu něco dokázaly. Takže mě tato cena zároveň i zavazuje,“ dodala studentka.
Alžběta Vítková byla ohodnocena nejvyšším oceněním kraje jako mimořádný studijní talent. Propaguje výuku cizích jazyků a podílí se i na vědeckých projektech. Na úrovni rodilých mluvčích ovládá francouzštinu, angličtinu a španělštinu.
Při stejné příležitosti byl oceněn mimo jiné další bývalý student třebíčského gymnázia: klavírní virtuos Kamil El-Ahmadieh.
Toulouse si Alžběta Vítková vybrala nejen proto, aby viděla další kout Francie, ale také aby se naučila okcitánštinu. „Moc se o ní neví, ale je to další jazyk, kterým se ve Francii mluví. Já jsem tam studovala už na střední škole. Strávila jsem skvělý rok v městečku Charleville-Méziéres v regionu Champagne-Ardenne.“ Tam se jí prý otevřely nové obzory. „Ten rok mi doslova změnil život. Navíc jsem tam složila i maturitu,“ dodala úspěšná studentka.
Kolik řečí umíš...Alžběta Vítková ovládá suverénně nyní ve svých ani ne dvaceti letech devět jazyků. Ve francouzštině, španělštině a angličtině dosáhla úrovně rodilých mluvčích. Na úrovni, jak sama říká, „maturitní“ umí němčinu, portugalštinu, katalánštinu, italštinu, latinu a okcitánštinu – románský jazyk, který se používá například v části jižní Francie. Z latiny maturovala, věnovala se také starořečtině, nyní se zabývá studiem korejštiny. |
Nyní se zabývá nově také korejštinou. „Láká mě vytáhnout paty z indoevropských jazyků a vyzkoušet něco nového a netradičního. Do budoucna bych ráda pokračovala v jazycích typu čínština, arabština, hebrejština a hindí, snad na to bude čas,“ plánuje.
S angličtinou začala zhruba ve čtvrté třídě. V šesté k ní přibyla němčina, v osmé francouzština... „Od patnácti let se to nabalovalo jako sněhová koule. K francouzštině přibyla španělština jako obvyklý druhý jazyk Francouzů, při pobytu ve Španělsku přibyla portugalština a katalánština... Čím víc jazyků jsem se naučila, tím víc mě bavily,“ vzpomíná.
Cizí jazyky jsou její vášní, k nim se přirozeně druží cestování a poznávání jiných kultur. „Miluju na svých cestách ochutnávání místních specialit, které si pak doma nebo s přítelem uvařím, takže vaření a pečení jsou další z mých koníčků. V loňském roce jsem taky objevila, že mě baví předávat, co umím, takže učím francouzštinu, angličtinu a češtinu pro cizince,“ popsala.
Najednou prý začala nahlížet na svůj vlastní jazyk úplně jinak. Uvědomila si, že vysvětlovat cizinci například pádové otázky vlastně nemá smysl.
„On má v hlavě ty mechanismy nastavené úplně jinak. Je to fascinující, cizinec udělá spoustu chyb tam, kde rodilého mluvčího ani nenapadnou, ale pak vám bezchybně napíše: Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc,“ směje se Vítková.
Francii si zamilovala. „Když přijdete do obchodu, ucítíte vůni čerstvých baget, ve vedlejším regálu zase různých sýrů, pak uvidíte vína, to prostě nejde nemilovat! Obecně se tu lidé hodně tolerují, nezaznamenávám negativní reakce typu ‚holka z Východu‘. I Francie má stinné stránky, ale pro mě je to země možností a svobody,“ míní.
Co by poradila těm, kterým jazyky dvakrát dobře studovat nejdou? Nebiflovat jen slovíčka nebo gramatiku, ale vžít se prostřednictvím jazyka do dané kultury. „Pak je užitečné umět do toho jazyka přepnout i mozkem – když mluvím španělsky, myslím ve španělštině. I když to má i své stinné stránky. Když se třeba v noci vzbudím, nevím přesně, kdo jsem, v jakém prostředí jsem a který jazyk mám použít,“ směje se.
