S kuželkami začal Jan Kotyza v roce 1997 a baví ho dodnes. I když při návratu do mateřské Jihlavy před dvěma lety hned na začátku klubu oznámil, že už rozhodně nehodlá absolvovat všechny zápasy v sezoně.
„Hodně času předtím jsem trávil cestováním a už jsem chtěl mít trochu klid. Třeba si jen tak na týden vyrazit v zimě na hory, což by při plném zápasovém vytížení, kdy se hraje od září do prosince a od ledna do dubna, prostě nešlo,“ vysvětluje pětatřicetiletý kuželkář, jehož největším úspěchem je druhé místo na světovém šampionátu v Rakousku v roce 2010.
Dá se tedy říct, že si zápasy vybíráte?
Vlastně ano. Domluvili jsme se, že budu schopný odehrát zhruba šedesát procent všech utkání.
Takže hory pohodlně stihnete?
Třeba teď za pár dnů letím na tři týdny na dovolenou na Kubu. Před třemi roky jsem byl na Novém Zélandu, předloni v Thajsku a loni v Americe. Vždycky jednou za rok se snažím udělat takový poznávací zájezd.
V Jihlavě Jan Kotyza (vlevo v modrém) kdysi s kuželkami jako kluk začal a teď už za ni druhou sezonu hraje Interligu.
A pak zase pěkně zpátky ke kuželkám. Mimochodem, jak dlouho ještě plánujete hrát? Mají kuželkáři nějakou svoji životnost?
To záleží kus od kusu. Pamatuju si, že kdysi hrál nejvyšší českou ligu i pán, kterému bylo sedmdesát let. A nebylo to tak, že by u týmu působil jen jako páté kolo u vozu. Výkonnostně zvládal v pohodě, byl rozhodně platným hráčem. Z tohoto pohledu mám pořád ještě dost času. (směje se)
Takže říkáte, že si Jihlava zatím nemusí dělat starosti s hledáním náhrady?
(usmívá se) Pravdou je, že mě poslední dobou baví spíš práce s nově příchozími. Předávat jim zkušenosti. Ideální by pro mě asi byla role hrajícího trenéra.
Ale vy už přece trenérem jste, pokud se nepletu, vedete českou juniorskou reprezentaci...
Ano, přihlásili jsme se s Tomášem Valíkem z Jihlavy do výběrového řízení a to místo jsme dostali. Ale to je trochu o něčem jiném.
V jakém směru?
V klubu se s klukama známe většinou dost dlouho, reprezentace je spíš o tom, že ti hráči sice chtějí něco dosáhnout, ale nemají takové možnosti. Nebo jinak řečeno, nejsou tak dobře vychovaní z mateřských klubů. Chybí jim potřebné návyky. Mám tím na mysli to, že v některých klubech trenéři vůbec nejsou.
Jan KotyzaČeský kuželkář se narodil v roce 1983 v Dačicích, ovšem vyrůstal v Jihlavě, kde ho maminka ve čtrnácti letech přivedla ke kuželkám. Dlouholetý reprezentant se stal několikrát českým kuželkářem roku a v roce 2010 vybojoval na světovém šampionátu v Rakousku stříbrnou medaili. Většinu své kariéry strávil v mateřské Jihlavě, ale šest let hrál také nejvyšší rakouskou ligu za klub BSV Voith St. Pölten. |
Mám tomu rozumět tak, že budoucnost českých kuželek nemá zrovna optimistickou podobu?
Obecně se dá říct, že český sport je takový, že sice v mládežnických kategoriích nějaké úspěchy jsou, ale problémem je, že se nedaří udržet talenty pro dospělou kategorii. Většinou končí v době, kdy přecházejí ze střední školy na vysokou. Přijdou do nového prostředí, musí se pomalu začít starat sami o sebe a kuželky jsou rázem až na nějakém třetím čtvrtém, nebo dokonce pátém místě.
Co se s tím dá dělat?
Jelikož jsem zároveň členem výkonného výboru české kuželkářské asociace, tak se touhle problematikou v nějakém úzkém kruhu zaobíráme. Víme, že v seniorské reprezentaci už nám vlak ujel dávno a je potřeba nějaká změna. Ale zatím zjišťuju, že je to spíš boj s větrnými mlýny. Čeká nás v tomhle směru běh na hodně dlouhou trať.
A co vy a seniorská reprezentace? Tuhle kapitolu jste už jako hráč definitivně uzavřel?
Uzavřel jsem ji proto, že jsem měl nějaké zdravotní problémy, které mi nedovolovaly hrát naplno. Navíc od doby, kdy já začínal, se model mistrovství světa dost změnil. Teď je hnané vše hodně na fyzickou náročnost a já už jsem na tom spíš tak, že se po každém zápase dávám týden dohromady. (směje se)
Nicméně příští rok je šampionát v Česku, v Rokycanech. Není to motivace k vašemu návratu?
Pokud bych byl stoprocentně fit, tak se toho úplně nezříkám. Ale zatím to tak není. A navíc už bych raději dal šanci mladším.
Dobře, vraťme se k Jihlavě a Interlize. Jaká je to soutěž?
Dost kvalitní. Potkalo se v ní šest nejlepších týmů z Česka a ze Slovenska. A rychlost, s jakou jde její úroveň nahoru, je opravdu velká. Třeba loni jsme byli s Jihlavou schopni hrát o stříbro či bronz, zatímco letos s tím samým kádrem hrajeme skoro o záchranu.
Počkejte, aktuálně se Jihlava pohybuje někde uprostřed tabulky...
To ano, ale taky je pořád teprve začátek sezony. A vzhledem k tomu, že opravdu všechny týmy posílily, bude pro nás zřejmě priorita záchrana. Ale uvidíme, rozhodovat bude momentální forma.
Z minulosti máte zkušenosti také z nejvyšší rakouské ligy. Kolik let jste v ní vlastně strávil?
Celkem šest. Víkendy jsem byl pořád sám na cestách. Pak přišlo zranění, výkonnost nebyla taková, takže už se mi tam tolik nechtělo.
Je Rakousko země kuželkám zaslíbená?
Co se týká divácké části, je na tom určitě lépe Německo, ale i v Rakousku na kuželky lidi chodí. Rozhodně víc než doma v Česku.
