Co když náš protějšek není takzvaně ten pravý a my si děláme naděje, že ho změníme?
To je nedostatek pudu sebezáchovy. Když má žena pud sebezáchovy, nenabrnkne si chlapa, který ji nechce. Pokud z jeho strany nic závratného necítíte, a přesto si řeknete, že ho dostanete, jste na cestě do pekla. Vždycky se bude chovat stejně a vy ho budete marně nahánět. Čekat celé týdny, až vám odpoví na textovku? To je masochismus prvního stupně. Totální ztráta času a energie, ale bohužel se to často děje. Od svých mladších kamarádek a kolegyň slýchám příběhy, které nejsou zrovna veselé a povzbudivé… Zajímavé je, že se tak v mnoha případech chovají holky, které mají komplikovaný vztah s otcem. Byl na ně přísný a snižoval jim sebevědomí a ony si pak vybírají muže, kterým dovolí to samé.
A jak se díváte na druhý „extrém“ dnešní doby: muži jsou pasivní a čekají, že aktivní budou ženy?
Tak to bylo vždycky. Pokud si vzpomínám, tak jsem Svobodu taky „objevila“ já. Na začátku ho ani nenapadlo, že bych ho mohla chtít. Prvotní myšlenka vznikla v mojí hlavě, což je asi takový nepsaný zákon přírody – žena to ví vždycky první. No a pak se to stalo i jemu – absolutně a totálně. Kdybych věděla, že pochopil, jak o něj stojím, ale šlo to mimo něj, tak to vzdám. Proč bych se trápila a ubližovala si? Pud sebezáchovy jsem měla vždycky silný. Ale to už je všechno tak dávno…
Celé znění rozhovoru najdete v aktuálním vydání Ženy a život, které je právě v prodeji. I s přílohou Ezoterika jen za 35 Kč!
