Už dávno můžete být v důchodu, přesto pracujete na zkrácený úvazek tady v Praze, kam dojíždíte z Budyně nad Ohří. Dokonce jezdíte do nedaleké Roudnice nad Labem autostopem. Nebylo by pohodlnější sedět doma, občas si zajít do obchodu, luštit křížovky a dívat se na Ordinaci?
Potřebuji být mezi lidmi. Jsem 16 let sama a mě by to zabilo. Práce a lidé tady mě dobíjejí energii. Když budu mít třeba týden volna, tak první dva dny to bude ještě v pořádku, ale pak to na mě padne a já bych se sama doma bez lidí zbláznila. Ráda luštím křížovky, peču, uklízím, to mě ovšem nezabaví. Potřebuji okolo sebe lidi.
Nikdy jste neměla ambice dělat vedoucí?
V žádném případě! Dejte mi jakoukoli práci. Uklízet, třídit cokoli, budu v práci klidně déle, když to bude potřeba, přijedu z volna, ale tohle jsem nikdy dělat nechtěla. Nesnáším papírování. Jsem spokojená ve své pokladně, se svými zákazníky, mezi lidmi.
Jak dlouho jste v PENNY?
Pracovala jsem ve firmě vyrábějící látky, ale ta zkrachovala. V roce 2002 jsem proto hledala práci a obcházela prodejny po Praze, kde by mě vzali. Nakonec jsem nastoupila tehdy do Plusu v Bílé labuti. Po povodních nás rozdělili do nejrůznějších prodejen, pak se z Plusu stalo PENNY, a tady v Malešicích jsem už 16 let.
Jak se zdejší PENNY za tu dobu proměnilo?
Především se změnilo prostředí, které dnes vypadá úplně jinak než před lety. Pro zákazníky je to mnohem příjemnější a komfortnější, i když pro nás to znamená víc práce, například při doplňování zboží. Už zkrátka není naskládané na paletách, i když jsme stále diskont a využíváme větší balení zboží. A pak se tady za ta léta vytvořila skvělá parta. Takové to, jak se říká, zdravé jádro.
Dnešní doba je zaměřená na výkon. Z pohledu pokladní to znamená, co nejrychleji obsloužit co nejvíce zákazníků a namarkovat co nejvíce zboží za co nejkratší čas. Dnešní moderní pokladny skenují čárové kódy a v řadě prodejen mezi sebou i soutěží, kdo toho „napípá“ nejvíc... Jste soutěživá?
Pro mě je důležitější něco jiného než dělat nějaké rekordy. Pro mě je důležité, aby vše bylo, jak má být, abych předešla ztrátám. Zásadně v pokladně stojím, protože jsem malá, abych viděla na druhou stranu pásu. Nechám zákazníky vždycky vyndat vše z košíku, prostě potřebuji vidět prázdný košík, že v něm nic nezůstalo, a tak dále. Mnohé tím možná občas štvu, ale zkrátka to tak má být. Dávám přednost pečlivosti před rychlostí. Ono se to pak ukáže u kontrolního nákupu, který nám občas dělají, a to nejen v rámci firmy.
Jaké zákazníky máte ráda?
Všechny. (smích) Když se chovají slušně. To je základ na obou stranách. Zkoušejí na nás všechno možné, například chtějí ceny v akci, která ale začíná až další den, zkrátka někteří zkoušejí všechno možné, aby ušetřili, a nejen ušetřili...
Máte nějaké rady začínajícím pokladním?
Být pečlivá. Nechat si vyndat všechno zboží na pás, zkontrolovat, že v košíku nic nezůstalo. Markovat vždy jednotlivé kusy, protože i zákazník se může splést, když kupuje třeba 10 stejných müsli tyčinek a přimíchá se mu tam jiný druh. To pak dělá nepořádek ve stavu zásob. Zkontroluji si třeba právě basy piva, i kočárek. Čas od času zkontroluji zákazníkovi i tašku, když se mi zdá hodně podezřelý. Slušně je poprosím, aby mi tašku ukázali. Zkrátka chci mít čisté svědomí, že jsem vše zkontrolovala a udělala pečlivě.
