Pomůže z depresí, uleví od bolesti, vrátí do formy. Pořiďte si zvíře

Zvířata nejdřív představovala hrozbu, potom byla lovená a ještě později, ve chvíli, kdy lidé zjistili, že jim mohou být užitečná, domestikovaná. Nejdál tenhle proces došel v případě psů, kteří umí pomáhat, ale také si poradí s psychikou. A rozhodně v tom nejsou sami.

ilustrační snímek | foto: iDNES.cz

Zvíře a lidská duše, to je zajímavé spojení, kterého si odborníci na slovo vzatí všimli už na konci 18. století. Tehdy se vůbec poprvé začaly němé tváře využívat v práci s mentálně postiženými lidmi. A zjistilo se, že použitá drůbež, králíci a další drobní savci usnadňují přístup k nemocným a komunikaci s nimi. Naštěstí to nebyl jen výkřik do tmy, myšlenka nezapadla a na světlo světa se naplno vrátila ve 20. století, kdy se v Americe používala domácí zvířata k rychlejšímu zotavení veteránů z druhé světové války.

A protože to vážně fungovalo, ke spojení lidské psychiky a zvířete se neustále vracely nejrůznější studie.

Za prvopočátek moderní terapie založené na práci se zvířaty se ale považuje až rok 1980, kdy americká vědkyně Erika Friedmann svým výzkumem prokázala, že se přežívání osob po infarktu významně zlepšilo, jestliže pacient vlastnil nějaké zvíře.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Tajemství ukryté v chemii

Svědky toho, že když měl pacient ležící v nemocnici zvíře, které na něj doma čekalo, rychleji se uzdravoval, byly už stovky lékařů. Hospitalizované lidi často zajímá, co je s jejich mazlíčky a jestli je o ně dobře postaráno, myšlenky na ně je udržují při životě a motivují k tomu, aby se co nejdříve vzchopili. Jde vlastně o jakousi závislost na zvířeti, kterou vám ostatně potvrdí snad každý, kdo vlastní psa, kočku nebo i králíka.

Zvířata totiž dovedou jednu úžasnou věc – jestliže jste s nimi v častém kontaktu, spustí se ve vašem těle produkce beta-endorfinu. To je opiát, který tlumí fyzickou i psychickou bolest, navíc je i značně návykový, takže se časem bez svého zvířete skoro neobejdete, a když s ním nejste, chybí vám. A kromě toho se hrou s mazlíčkem uvolňuje i serotonin, hormon štěstí.

Hřejivá terapie pro každého

Na osoby, kterým chybí pravidelný sociální kontakt, jsou zaměřené i nejrůznější zooterapie. Vybírat můžete například z těchto:

• Canisterapie neboli terapie s využitím psů je asi nejrozšířenější léčebnou metodou tohoto druhu. Využívá se u dětí, dospělých i starých lidí, pomáhá u osob s fyzickým i mentálním postižením i u těch, kteří trpí sociálními poruchami nebo depresemi. Osvědčila se v péči o seniory – pro ty je pes výrazným podnětem a pomáhá zmírňovat projevy Parkinsonovy i Alzheimerovy nemoci i stařecké demence.
• Felinoterapie je terapie za přítomnosti kočky. Není tak rozšířená jako předchozí metoda, i ona má ale velmi pozitivní přínos, a to především v léčbě nejrůznějších neuróz, stresu, neklidu, psychických potíží nebo úzkostí.
• Hipoterapie ve své praxi využívá koně. Nejvhodnější je pro děti s mozkovou obrnou a osoby s narušenou hybností (ať už vlivem vrozeného postižení nebo zranění). Postižený může na koňském hřbetě zaujmout takovou polohu, která je pro něj nejpohodlnější. Vnímá přitom impulzy z plynulého pohybu zvířete, což příznivě ovlivňuje jeho hrubou i jemnou motoriku. 

Spolehlivý parťák pro život

Pouto mezi člověkem a zvířetem se ale nedá svést jenom na chemii. Zvíře je zkrátka parťák, který nám pomáhá v mnoha oblastech. Bylo například zjištěno, že péčí o zvíře zkvalitňujete i péči o sebe samé, potřeby jedněch se totiž příliš neliší od potřeb druhých – vy oba musíte v první řadě pravidelně a řádně jíst, dodržovat hygienu, spát a hýbat se.

Lidé, kteří žijí sami, většinou nemají důvod dodržovat jakýkoli denní režim, ale právě zvíře jim v tom výrazně pomáhá. Zvyšuje sebeúctu i potřebu komunikovat s ostatními, pomáhá navazovat nové vztahy (především pes), a zmenšuje tak pocity izolace a opuštěnosti, které můžou vést k nemocem, ale dokonce i k předčasnému úmrtí.

Opora, bez které by nešlo

Pro koho jsou zvířata vhodná? V podstatě pro kohokoliv, němé tváře totiž prokazatelně zkvalitňují život celé rodiny a lidé, kteří je chovají, jsou pak šťastnější.

Láska a oddanost, kterou vám dávají, je totiž bezpodmínečná. Nepřetvařují se, svoje emoce vám dají najevo hned, jakmile se jich dotknete, ať už je to psí vrtění ocasem nebo kočičí předení. Jestli ale existují skupiny obyvatelstva, pro které jsou zvířata mimořádně vhodná, pak to jsou svobodní, ovdovělí, lidé po rozvodu, ti, kteří trpí psychickými problémy, a dále osoby, které například ze zdravotních důvodů nemůžou častěji pouštět svůj domov. Pro ně může být němá tvář opravdovou – a často jedinou – oporou.