„Zaplať, sousede!“
Jste rozhodnutá, že si budete stěžovat? Nápravy se musíte domáhat na správném místě. Pokud žijete v družstevním nebo činžovním domě, obraťte se na toho, kdo vám byt pronajímá. Ze všeho nejdřív si obstarejte domovní řád a zjistěte, jestli ho hříšník porušuje. Pokud ano, majitel si vašeho souseda vezme do parády. Může si ho třeba pozvat na schůzi a přede všemi ho varovat. Když se zlosyn bude dál chovat nesnesitelně, může dokonce přijít o nájemní smlouvu na byt. Jestli bydlíte ve státním bytě nebo máte své doupě v soukromém vlastnictví, zkuste se rovnou obrátit na úřad své městské části a stížnost adresujte na občanskoprávní odbor.
Napište stručně, co vás obtěžuje, a odpusťte si hysterické výlevy typu „občas jsem tak zoufalá, že bych nejraději skočila šipku ze střechy“. Uveďte data a hodiny, kdy vás soused rušil. Musíte ale počítat s tím, že občanskoprávní spory se táhnou měsíce a jenom málokdy problém odstraní. Čím víc svědků si seženete, tím stoupne vaše šance na úspěch. Je totiž dost těžké sousedovi prokázat, že opravdu provádí ničemnosti, které vám vadí. Jestli ale vyhrajete, váš trýznitel bude muset zaplatit pokutu (její výše závisí na tom, jak závažný přestupek provedl). Spravedlnosti se můžete domáhat také u soudu, který může viníkovi napařit pokuty v souhrnné výši až 100 000 korun. Varování: Předem se poraďte s právníkem, protože když spor prohrajete, musíte zaplatit náklady.
Vaše dveře = jeho WC
Obtěžuje vás soused něčím tak neobvyklým, že si nejste jistá, jestli si vůbec můžete stěžovat? Když vám někdo znemožňuje normálně užívat byt, vždycky se můžete bránit. Pracovníci občanskoprávních odborů potvrzují, že důvody sousedských sporů svou pestrostí předčí středomořskou stravu. Někdy vám může pomoct i policie. „Soused si na mě zasedl a vytrvale mi škodil,“ prozrazuje šestadvacetiletá grafička Monika. „Nejspíš jsem mu byla nesympatická nebo měl psychické problémy. Mazal mi na dveře od bytu tavený sýr; občas mi rozbil o schránku na dopisy syrové vejce; v noci tloukl do trubek ústředního topení. Jednou jsem našla pod rohožkou pěkně uleželý kuřecí řízek. Došla mi trpělivost a zavolala jsem policii. Pověděla jsem, na koho mám podezření, a strážce zákona si šel s mým milým sousedem promluvit.
Postupoval mazaně. Zeptal se: ,Nevíte, kdo by mohl obtěžovat tu slečnu z vedlejšího bytu? Uvažuje, že podá žalobu na neznámého pachatele.’ Zlosyn všechno popřel – ale od té doby od něj mám svatý pokoj.“ Podobnou zkušenost má osmadvacetiletá kadeřnice Edita. „Krátce jsem chodila se svým sousedem; rozešli jsme se ve zlém. Petr se začal mstít: sypal mi na rohožku odpadky, strkal mi do zvonku sirky, několikrát se mi vymočil na dveře. Tiše jsem trpěla. Pak mě na chodbě potkal s novým přítelem, bez varování se na mě vrhl a serval mi z krku řetízek, který mi kdysi dal. Poškrábal mě přitom do krve a mně došla trpělivost. Podala jsem na něj stížnost – případ se ještě šetří. Petr ale zřejmě dostal strach, protože od té doby seká dobrotu.“
