Vracíte se z práce a vůbec se vám nechce domů. Místo abyste se těšila na sýrovou pizzu, třepotavé plamínky vonných svíček a podřimování ve vaně, nervozitou vás bolí břicho. Strávíte další večer s molitanovými špunty narvanými hluboko v uších, anebo výjimečně budete moct používat své doupě k tomu, k čemu je určeno, totiž k odpočinku? Nikdy nevíte, co vás doma čeká. Důvod je prostý: máte nesnesitelného souseda. „Před rokem se do bytu nad námi nastěhoval houslista v důchodu, který si hrál na operního zpěváka,“ prozrazuje sedmadvacetiletá recepční Šárka.
„Jednou jsem vyspávala po noční směně a najednou mě probudilo příšerné mečení, linoucí se z bytu o patro výš. Výstup trval dvě hodiny. Příští den začal znovu – v úplně jinou dobu. Zazvonila jsem u zpěvákových dveří a požádala jeho manželku, jestli by její muž nemohl provádět hlasová cvičení každý den ve stejnou hodinu. Dostalo se mi lakonické odpovědi: ,Ne. Mého manžela nebude nikdo omezovat.’ Vysvětlení, že občas potřebuju ve dne spát, ženštinu nezajímalo. Pěvec jí za zády dál skučel jako meluzína a ona mi zabouchla dveře před nosem.“
Chcete ticho? Policii na vás!
Šárka napsala sousedovi několik slušných (a pár méně slušných) dopisů. Zpěvák místo odpovědi začal cvičit dvakrát denně. „Vykopali jsme válečnou sekeru. Soused hlídal, až zaparkuju své auto za domem. Jakmile jsem vešla do bytu, obšťastnil mě šňůrou operních árií. Když jsem vypěnila, na oplátku jsem na plné pecky pustila cédéčko s nejtvrdším rockem, jaký jsem doma našla.“ Po půl roce už byla situace neúnosná. „Pěvec číhal, až přijedu z noční, a okamžitě zesílil desku s Mozartem na maximum. Kolem půlnoci si s oblibou pouštěl Kouzelnou flétnu. Slyšela jsem ji už asi padesátkrát a naskakuje mi z ní husí kůže. Když spolubydlícímu zavolám, beze slova položí sluchátko, a pokud se na něj opovážím zazvonit, přes dveře se mi dostane odpovědi ,Neobtěžujte, nebo na vás zavolám policii.’ Začala jsem po noční směně vyspávat u matky nebo v prázdném pokoji hotelu, kde pracuju.“
