Vracíte se z práce a vůbec se vám nechce domů. Místo abyste se těšila na sýrovou pizzu, třepotavé plamínky vonných svíček a podřimování ve vaně, nervozitou vás bolí břicho. Strávíte další večer s molitanovými špunty narvanými hluboko v uších, anebo výjimečně budete moct používat své doupě k tomu, k čemu je určeno, totiž k odpočinku? Nikdy nevíte, co vás doma čeká. Důvod je prostý: máte nesnesitelného souseda. „Před rokem se do bytu nad námi nastěhoval houslista v důchodu, který si hrál na operního zpěváka,“ prozrazuje sedmadvacetiletá recepční Šárka.
„Jednou jsem vyspávala po noční směně a najednou mě probudilo příšerné mečení, linoucí se z bytu o patro výš. Výstup trval dvě hodiny. Příští den začal znovu – v úplně jinou dobu. Zazvonila jsem u zpěvákových dveří a požádala jeho manželku, jestli by její muž nemohl provádět hlasová cvičení každý den ve stejnou hodinu. Dostalo se mi lakonické odpovědi: ,Ne. Mého manžela nebude nikdo omezovat.’ Vysvětlení, že občas potřebuju ve dne spát, ženštinu nezajímalo. Pěvec jí za zády dál skučel jako meluzína a ona mi zabouchla dveře před nosem.“
Chcete ticho? Policii na vás!
Šárka napsala sousedovi několik slušných (a pár méně slušných) dopisů. Zpěvák místo odpovědi začal cvičit dvakrát denně. „Vykopali jsme válečnou sekeru. Soused hlídal, až zaparkuju své auto za domem. Jakmile jsem vešla do bytu, obšťastnil mě šňůrou operních árií. Když jsem vypěnila, na oplátku jsem na plné pecky pustila cédéčko s nejtvrdším rockem, jaký jsem doma našla.“ Po půl roce už byla situace neúnosná. „Pěvec číhal, až přijedu z noční, a okamžitě zesílil desku s Mozartem na maximum. Kolem půlnoci si s oblibou pouštěl Kouzelnou flétnu. Slyšela jsem ji už asi padesátkrát a naskakuje mi z ní husí kůže. Když spolubydlícímu zavolám, beze slova položí sluchátko, a pokud se na něj opovážím zazvonit, přes dveře se mi dostane odpovědi ,Neobtěžujte, nebo na vás zavolám policii.’ Začala jsem po noční směně vyspávat u matky nebo v prázdném pokoji hotelu, kde pracuju.“
„Udělám ti ze života peklo.“
Pokud máte podobný problém jako Šárka, možná byste nejraději přešla do protiútoku. Pomsta je sice sladká, ale nepomůže vám. Ničitel vaší pohody se proti vám zatvrdí a začne s vámi válčit. Na druhé straně byste neměla tiše trpět a trávit večery s vatou v uších. „Nejprve se pokuste se sousedem po dobrém domluvit, dosáhnout dohody,“ radí zpracovatel přestupků Milan Kalhaus z občanskoprávního odboru. Pokud se váš mučitel chová agresivně, spolkněte nadávky a výhrůžky. Podobné sousedské hádky mockrát skončily tím, že jednomu z „bojovníků“ praskly nervy a zazvonil u sousedových dveří s nožem nebo paličkou na maso v ruce.
„Slovní agresor vás snadno vytočí,“ varuje psycholožka Jaroslava Raudenská z pražské FN Bulovka. „Když přistoupíte na jeho styl komunikace, ještě víc ho vyprovokujete. Místo abyste si ničila nervy, zkuste při rozhovoru zachovat klid.“ Samozřejmě můžete jednat pasivně a s nesnesitelným člověkem se zkusit spřátelit, i když je vám protivný. Proč byste ale ztrácela čas vrháním falešných úsměvů na někoho, komu byste nejraději vyškrábala oči? Raději si asertivně stůjte za svým. Jednejte rázně, ale klidně. Povězte sousedovi: „Vadí mi, že v bytě pouštíte heavy metal/řádíte s příklepovou vrtačkou.“
Místo rozzuřeného „koukejte s tím přestat, nebo vám udělám ze života peklo“ dodejte „jak to spolu vyřešíme?“ Důležité je slovo „spolu“. Soused bude mít pocit, že mu vycházíte vstříc a jste ochotná dohodnout se na kompromisu. Pokud má dost rozumu a slušnosti, domluví se s vámi, že bude kutit nebo cvičit na housle jenom v určitou dobu. „Když k dohodě nedojde, můžete na něj podat stížnost,“ radí Milan Kalhaus.
Umlčet psa? Těžko.
Bránit se můžete bez ohledu na skutečnost, jestli soused likviduje vaši pohodu ryčnými hádkami s manželkou, anebo třeba tím, že si z vaší zahrady udělal soukromé smetiště. V občanském zákoníku stojí, že nikdo nesmí „nad míru přiměřenou poměrům“ obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plynem, parami, pachy, odpady, světlem, stíněním a vibracemi. Šanci na úspěch ale máte jedině v případě, že se zakázané chování pravidelně opakuje. Pokud si chcete stěžovat na hluk, počítejte, že stěnami může beztrestně prosakovat hluk o výši 40 decibelů (tichý hovor) ve dne a 30 decibelů (šepot) v noci.
Smůlu máte v případě, že sídlíte vedle chovatele psů, jehož miláčkové vás ve dne v noci oblažují štěkáním. Úřady totiž nemají pravomoci, aby problém zlikvidovaly. „Sousedka chovala dobrmana, který dokázal proštěkat a provýt několik hodin v kuse,“ prozrazuje třicetiletá Andrea. „Na policii i na městském úřadě mi ale pověděli, že mi nemůžou pomoct. Prý nejde o rušení nočního klidu, protože takový přestupek může spáchat jedině člověk, a ne zvíře. A hygienici prohlásili, že takovýhle hluk se nedá změřit. Poradili mi, abych si udělala v bytě zvukovou izolaci. Chovatelka se naštěstí odstěhovala.“ Jestli vás ruší zvíře, opravdu vám nezbývá nic jiného než dohoda s majitelem. Pravděpodobnost, že uspějete při přestupkovém řízení nebo u soudu, je mizivá.
„Zaplať, sousede!“
Jste rozhodnutá, že si budete stěžovat? Nápravy se musíte domáhat na správném místě. Pokud žijete v družstevním nebo činžovním domě, obraťte se na toho, kdo vám byt pronajímá. Ze všeho nejdřív si obstarejte domovní řád a zjistěte, jestli ho hříšník porušuje. Pokud ano, majitel si vašeho souseda vezme do parády. Může si ho třeba pozvat na schůzi a přede všemi ho varovat. Když se zlosyn bude dál chovat nesnesitelně, může dokonce přijít o nájemní smlouvu na byt. Jestli bydlíte ve státním bytě nebo máte své doupě v soukromém vlastnictví, zkuste se rovnou obrátit na úřad své městské části a stížnost adresujte na občanskoprávní odbor.
Napište stručně, co vás obtěžuje, a odpusťte si hysterické výlevy typu „občas jsem tak zoufalá, že bych nejraději skočila šipku ze střechy“. Uveďte data a hodiny, kdy vás soused rušil. Musíte ale počítat s tím, že občanskoprávní spory se táhnou měsíce a jenom málokdy problém odstraní. Čím víc svědků si seženete, tím stoupne vaše šance na úspěch. Je totiž dost těžké sousedovi prokázat, že opravdu provádí ničemnosti, které vám vadí. Jestli ale vyhrajete, váš trýznitel bude muset zaplatit pokutu (její výše závisí na tom, jak závažný přestupek provedl). Spravedlnosti se můžete domáhat také u soudu, který může viníkovi napařit pokuty v souhrnné výši až 100 000 korun. Varování: Předem se poraďte s právníkem, protože když spor prohrajete, musíte zaplatit náklady.
Vaše dveře = jeho WC
Obtěžuje vás soused něčím tak neobvyklým, že si nejste jistá, jestli si vůbec můžete stěžovat? Když vám někdo znemožňuje normálně užívat byt, vždycky se můžete bránit. Pracovníci občanskoprávních odborů potvrzují, že důvody sousedských sporů svou pestrostí předčí středomořskou stravu. Někdy vám může pomoct i policie. „Soused si na mě zasedl a vytrvale mi škodil,“ prozrazuje šestadvacetiletá grafička Monika. „Nejspíš jsem mu byla nesympatická nebo měl psychické problémy. Mazal mi na dveře od bytu tavený sýr; občas mi rozbil o schránku na dopisy syrové vejce; v noci tloukl do trubek ústředního topení. Jednou jsem našla pod rohožkou pěkně uleželý kuřecí řízek. Došla mi trpělivost a zavolala jsem policii. Pověděla jsem, na koho mám podezření, a strážce zákona si šel s mým milým sousedem promluvit.
Postupoval mazaně. Zeptal se: ,Nevíte, kdo by mohl obtěžovat tu slečnu z vedlejšího bytu? Uvažuje, že podá žalobu na neznámého pachatele.’ Zlosyn všechno popřel – ale od té doby od něj mám svatý pokoj.“ Podobnou zkušenost má osmadvacetiletá kadeřnice Edita. „Krátce jsem chodila se svým sousedem; rozešli jsme se ve zlém. Petr se začal mstít: sypal mi na rohožku odpadky, strkal mi do zvonku sirky, několikrát se mi vymočil na dveře. Tiše jsem trpěla. Pak mě na chodbě potkal s novým přítelem, bez varování se na mě vrhl a serval mi z krku řetízek, který mi kdysi dal. Poškrábal mě přitom do krve a mně došla trpělivost. Podala jsem na něj stížnost – případ se ještě šetří. Petr ale zřejmě dostal strach, protože od té doby seká dobrotu.“
