Věří svému tělu
V některých náboženstvích a světonázorech se tělo považuje za jakousi masitou břečku, kterou rozhýbává náš intelekt (pokud jste racionální typ), nebo naše nehmotná duše (pokud jste spíš ezoterický typ). Poslední výzkumy v oblasti mozku však naznačují, že tělo toho ví mnohem víc než naše myšlení a že v mnohých situacích by přežil spíš ten, kdo by se spolehl na instinktivní rozhodnutí těla než na promyšlenou strategii. Živé tělo je maso plus základní emoce, což zní banálně, ale výsledkem je úžasný živý organismus s obrovským potenciálem vyhodnocovat okolní situaci a najít adekvátní odpověď. To, že se vám při setkání s někým sevře žaludek, že vás při zaslechnutí určité zprávy píchne u srdce, že při pobytu v něčí přítomnosti cítíte fyzickou slabost, to vše bývají chytré signály, které vám posílá vaše tělo.
Pozor však, někdy se s někým nechceme stýkat, protože nám třeba říká pravdu, kterou nechceme slyšet. V tom případě je to rozhodnutí spíš našeho rozumu, naší persony, našeho ega. A to už nemusí být intuitivně správné řešení. Často také cítíme, že nás k tomu člověku něco přitahuje, ne nutně sexuálně, ale že nás zajímá – nedokážeme ho ignorovat, naše nevědomí to naštěstí nedovolí.
Tip: Učte se rozlišit, co je instinktivní tělesnou reakcí (většinou nemáme potřebu ji vysvětlovat nebo obhajovat) a co je vaším rozumováním (většinou máme tendenci je obhajovat a vysvětlovat a také bývá mnohem méně v těle a více v hlavě).
Nebojí se samoty
Lidé, kteří dobře vnímají nebo málo potlačují své podprahové pocity, se často nebojí samoty – nejen té fyzické, ale i společenské nebo názorové. Při rozhodování a jednání je neřídí očekávání okolní společnosti. Nejednají podle toho, jak si myslí, že by jednat měli. Jsou věrni tomu, co cítí a vnímají, i kdyby to znamenalo, že tomu budou věrni sami.
Být schopný být sám se sebou i fyzicky, tedy například strávit víkend o samotě, je důležité pro udržení kontaktu s tím, jak se skutečně cítíme bez neustálých vibrací a vlivů z okolí.
Tip: Až budete mít příště příležitost být sama, třeba jen na chviličku, opravdu sama, buďte (žádný mobil, žádný počítač, žádná kniha, žádný film...) Prostě si jen chviličku sama poseďte. A klidně, jen co dosednete, si s úsměvem řekněte Nazdárek.
