Instinkty a rozum
Zdá se vám šílené, že lidské tělo totálně zpanikaří, i když se nacházíte se v bezpečí domova? Při panické atace organismus mobilizuje síly pudově, asi jako by vás honil po lese hladový grizzly. Což nás přivádí k vysvětlení, proč se panická úzkost nedá ovládat – mozek je na přírodní instinkty krátký. Už od doby pračlověka, který musel bojovat o přežití s kdejakou havětí, se ve stavu ohrožení aktivuje sympatický nervový systém, regulující instinkty. Krev se přelévá do velkých svalů, potřebných k boji, tělo zaplavuje adrenalin a noradrenalin, takže srdce bije na poplach.
Pud sebezáchovy doslova velí: Bojuj, nebo prchej! Potíž je v tom, že při panické atace ohrožení nepřichází zvenku, ale zevnitř. Žádný skutečný, oběda chtivý medvěd tu není, smrtelná hrozba má pouze psychologickou povahu. Technologicky vyspělá Generace Y, narozená mezi lety 1980 a 2000, sice už nemusí prchat před smečkou lítých šelem, přesto dává smysl, že se nejedna soudobá žena cítí jako štvaná zvěř.
Města hekticky pulzují davem lidí, kteří se bez ustání ženou za výkonem, vzájemně soupeří, předhánějí se. Díky sociálním sítím můžeme mít 24 hodin denně na očích to, jak žijí druzí, což může vést k obrovskému tlaku a k nutkání neustále se s někým porovnávat. Rázem jsme doma: Všechny tyto stresové faktory vytvářejí optimální podhoubí pro rozvoj panické poruchy.
