Poslední dobou se objevily služby nazývané „vrbování“. Jedná se o terapii nasloucháním. Někdo, kdo nemusí být psycholog ani psychoterapeut, vám jen „nastaví ucho“, víc se od něj často nežádá. Člověk se zkrátka potřebuje vypovídat, slyšet, co mu jde hlavou, co ho trápí, nejen si to tiše přemílat v mozku. Máme chvíle, kdy se chceme někomu svěřit, aniž bychom od něj čekali odpověď a radu.
Služby lidí, kteří se vrbováním živí, jsou ale samozřejmě placené. Díky tomu nám může dojít, jak by nám vyhovovalo mít poblíž věrnou duši, jíž bychom mohli plně důvěřovat a ona nám čas od času trpělivě naslouchala, případně i poradila, ale nenutila nám své názory a hlavně naše tajemství za žádných okolností nepředávala dál. Podobných lidí není mnoho, a znáte-li někoho takového, jste vlastně šťastní.
Možná, že i vy jste pro někoho ze svých blízkých vrbou, člověkem, za nímž zajde, aby se podělil o starosti či trápení. Víte, co musíte splnit, abyste nikomu neuškodili?
Cizí tajemství je vždy svaté
Jestli se vám někdo svěří a požádá vás, abyste to dál neříkali, neexistuje, že byste se někomu zmínili, byť jen slovem. Pozor ovšem na to, že v případech trestných činů máte „oznamovací povinnost“. Například když vám někdo se vší vážností sdělí, že někoho zavraždil, musíte to oznámit policii nebo státnímu zástupci, abyste se sami nedopustili porušení zákona.
Nechte lidi vybrat čas a místo
Pokud jste se rozhodli někomu věnovat čas a „ucho“, dovolte mu, aby se cítil dobře, tedy aby si zvolil, kde se s vámi chce sejít a kdy mu to nejlépe vyhovuje. Jestliže budete v nějakých prostorech, kde se vyskytují i jiné osoby, například v kavárně, dbejte na to, aby vás nikdo další neposlouchal. Všimněte si, že někteří lidé, když se zaberou do líčení toho, co je tíží, zvyšují hlas a ztrácejí ostražitost, ne každý své tajemství šeptá. Nikdo další ale nemá právo váš hovor poslouchat.
Rozchod, věc veřejná. Kvůli sociálním sítím vztah často rozchodem nekončí |
Nejde tu o vás
Máte-li někomu aktivně naslouchat, měli byste sami sebe upozadit. Jestli o to dotyčný nestojí, nevnucujte mu své zkušenosti a názory. Poslouchejte, vnímejte, neměli byste bloudit myšlenkami jinde.
Existují ale lidé, kteří se chodí radit nebo vypovídávat hlavně proto, aby na někoho přehodili odpovědnost za to, co dělají. Jistě znáte někoho, kdo vás bombarduje otázkami: „A co bys udělal na mém místě? Jak by ses rozhodla ty?“ Těm jde převážně o to, aby si sami pro sebe vytvořili „alibi“. Když jim nevyjde, co jste jim poradili, řeknou si, že za to vlastně nemůžou, to jiní je k tomu rozhodnutí dohnali. S takovými je těžká práce.
Máte právo říct ne
Člověk není pokaždé nastavený na to, aby někomu naslouchal. Nemá kupříkladu dostatek času nebo sám není v kondici. Proto by se vaši známí neměli zlobit, když se jim omluvíte a odložíte naslouchání na jindy. Právě tak vy nemějte za zlé přátelům, kteří vám řeknou: „Zavolej raději zítra.“ A nemusíte ani poskytnout ucho všem, kdo o to požádají. Jak už bylo zmíněno, někteří lidé od vás chtějí jen to, abyste za ně něco vyřešili, jiní jsou chroničtí stěžovatelé, kteří stále někoho obtěžují svými nářky.
Doporučte odborníky
I když jste jistě moudří, na těžší problémy svých známých nemusíte stačit. Nebojte se jim poradit, aby vyhledali psychologa, psychoterapeuta nebo aspoň svého praktického lékaře, který je pošle dál. Někdy mohou lidé takové doporučení považovat za zradu, jsou přesvědčeni, že na jejich potíže stačíte vy, proto za vámi přece šli. Než by se ale něco vážně zanedbalo, raději je nasměrujte k odborníkům.
Dělat vrbu je služba
Možná vám lichotí, že se vám lidé chodí svěřovat, na tom není nic tak špatného. Uvědomte si ale, že to vy sloužíte dotyčným, ne že oni vás vyznamenávají. Pokud se na vás obrací víc lidí, myslete i na sebe, na svou duševní hygienu, na to, abyste příliš nezapadli do cizích problémů. Dejte známým vědět, kdy míváte vypnutý mobil (a dodržujte to), kdy budete mimo dosah, třeba na dovolené a podobně.
