Syn mojí kamarádky Jany dokázal ve čtyřech letech odříkat celého Maxipsa Fíka. Rodiče mu totiž pohádku dost často pouštěli z cédéčka a on si ji zapamatoval. Fíka poslouchala i jejich pětiletá dcera, ta ho ale neuměla. Znala však zpaměti spoustu básniček z leporel, které se naučila podle obrázků. I když jsou to sourozenci a mají společné geny, každý z nich si pamatoval věci jiným způsobem.
Je dobré vědět, jakým stylem váš předškolák co nejlépe vstřebá informace. Můžete to pak využít při práci na domácích úkolech, až začne chodit do první třídy. Děti si pamatují věci pomocí zraku, sluchu, pohybu nebo hmatu. Váš potomek může mít sklon k jedné z těchto možností nebo kombinovat všechny najednou.
Poslechový typ
Sluchové děti vnímají nejvíc lidský hlas a další zvuky. Své pocity vyjadřují především verbálně: hlučně se smějí, usedavě pláčou, křičí vzteky. Mají logické myšlení a matematický talent, ve všem hledají pořádek a vzorce. Sluchové děti se snadno lekají a rády poslouchají hudbu. Je velkým problémem dostat je do postele. Pokud se vztekají, relativně dobře je uklidníte povídáním nebo zpíváním. Klidný hlas a intonace je také vynikající způsob, jak u nich dosáhnout toho, co po nich chcete. Nejlépe se učí a zapamatují si, když jim čtete.
Jak využít jejich schopnosti:
Předškoláci se sluchovou pamětí si dobře pamatují popěvky a básničky. Jejich schopnosti lze využít na začátku školní docházky. Zní to sice bláznivě, ale třeba příklady na sčítání a odčítání jim můžete i zazpívat. Poslechové typy dětí nejenže rády poslouchají, ale s oblibou také mluví. I když většina předškoláků nebo batolat ráda opakuje věty po dospělých, u poslechových typů tato vlastnost přetrvává i ve starším věku. Když chcete potomka něčemu naučit, můžete ho požádat, aby zopakoval to, co jste mu říkala. Nebo ho požádejte, aby vysvětlil určité informace plyšákovi.
Třeba: „Vysvětli medvídkovi, proč si musí čistit zoubky.“
