Vesmír je i přes velké posuny výzkumů z posledních let stále velmi neprobádaný. Spoustu jeho částí si tak můžeme pouze představovat a domýšlet. To v podstatě odjakživa fascinovalo umělce, básníky a spisovatele z celého světa. Dodnes stimuluje i kreativitu grafických tvůrců, kteří si mohou vesmírně prostředí představovat velmi rozmanitě a vizualizovat pomocí 3D aplikací.
To ještě před pár lety nebylo možné, neboť se jedná o náročný proces vyžadující vysoký výkon počítače i grafické karty. Tzv. renderování (proces, při kterém ze zadaných dat vzniká výsledný obraz) tak zabíralo vyšší jednotky hodin. V dnešní době mají tvůrci výhodu v pokročilejších technologiích, které proces podstatně zrychlují. Díky nim tak mohli grafici Anna Pačesová a Erik Bartoš, kteří pro svou práci využili platformu NVIDIA Studio, vykreslit podobu života na dalekých planetách.
Luskoun z planety podobné Zemi
Anna Pačesová odmalička milovala videohry a její fascinace herními světy jí vydržela až do dospělosti. Aktuálně působí v českém Warhorse studios, kde dnes zastává pozici 3D Character Artist. Fascinace postavami a krajinami ji dovedla například k vytváření krajin a statických modelů pro herní hit Kingdom Come: Delivarance.
Nyní vytvořila modely života na kamenité exoplanetě TRAPPIST-1e objevené v roce 2017. Ta je tvarem, jádrem a magnetickým polem jednou z nejpodobnějších Zemi ze všech planet, které byly dosud objeveny. Jednou stranou je neustále natočena ke své hvězdě a druhou k vesmíru, což způsobuje, že na jedné polovině je pořád den a na druhé stále noc. A fouká zde silný vítr.
Kvůli těmto podmínkám si jako ideálního zástupce tamního života vybrala stvoření podobné luskounovi. „Má velké tlapy a drápy, aby se dokázal udržet, ale zároveň se může kutálet a nechat se pohánět silným větrem. Fluorescenční šupiny mu umožňují fungovat i na temné straně planety,“ uvádí Anna Pačesová a přidává i další detaily. „Sosákem může hledat potravu, která je skryta hluboko, aby ji vítr neodfoukl. Ze stejného důvodu svá mláďata tento tvor nosí v kapse jako klokan“.
Ekosystém z meteoritů
Erik Bartoš vystudoval Digitální média v Bánské Bystrici a po studiu pomocí vlastního softwaru sestavoval zvukové či interaktivní instalace a generativní vizualizace. Nyní se zabývá 2D a 3D grafikou, vytváří animace i videomappingy a spolupracoval mimo jiné na projektu pro poslední ročník Signal Festivalu.
Jeho planeta a tvorové vycházejí čistě z jeho představ a fascinací původem vesmíru i života obecně. Vytvořil planetu ve sluneční soustavě, kde explodovalo slunce a zničilo velkou část planet v daném hvězdném systému. Demonstruje tak změnu klimatu dovedenou do extrému – planeta ztratila většinu své hmoty a byla ponechána svému osudu.
„Exploze slunce způsobila, že život na této planetě je v nejzákladnější formě a postupně se začíná znovu vyvíjet,“ popisuje Erik Bartoš. „Život je koloběh. Když něco končí, něco jiného začíná, energie a hmota se recyklují. Zvířata na této planetě se naučila zachytit hmotu z prostředí, z meteoritů, z mlhovin. Vracejí hmotu na planetu. Celá věc je jediný ekosystém,“ dodává.
Mezinárodní projekt testující možnosti nových technologií
Vedle českého a slovenského umělce se společného mezinárodního projektu účastnily také dvě dvojice z Polska a zástupce Rumunska. První polská dvojice ve složení Kuba Matyka a Kamila Staszczyszyn vytvořila planetu s podvodním světem reprezentovanou tvorem u nás známým jako tzv. vodní dráček. Druhou polskou dvojicí byli Maciej Zemojcin a Waldemar Peter, kteří ztvárnili vznik života na planetě dříve obývané jinou civilizací. Rumunsko reprezentoval Robert Dragoiu s planetou potýkající se s extrémní zimou i létem.
Všichni účastníci mezinárodního projektu pracovali s grafickými kartami NVIDIA GeForce RTX řady 40. Jejich práce a kreativita bývá často ovlivněna pomalým vykreslováním objektů v jednotlivých programech a delšími časy při jejich zpracování. S novou sestavou měli v podstatě neomezené možnosti. „Celý proces tvorby byl mnohem plynulejší. Nic se nesekalo, ani při práci se složitějšími modely. S předchozí kartou jsem renderovala jednu scénu asi 30 minut,“ potvrzuje Anna Pačesová.
