Dalšího chlapa už nechci. Proč zůstávají ženy raději samy?

Celý život žijí jako partnerky někoho. A když to z různých důvodů skončí, rozhodne se spousta žen raději zůstat sama. Kde se tento fenomén vzal? A může přinést skutečné štěstí?

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Společnost to nevidí ráda. Roky je v ní zakořeněné, že žena má být s mužem, starat se o něj a o rodinu a hotovo. Ovšem moderní doba chce něco jiného, i když k tomu mnozí lidé ještě nedorostli. Konkrétní příklad nabízí paní Ivona (52) z Prahy.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

„Pořád jsem se starala o manžela, měla jsem zájem jen o to, jak se má on a moje děti. Občas jsem si vyšla s kamarádkou nebo na kroužek, a to bylo vše. A byla jsem tak spokojená,“ vypráví o sobě. Před pěti lety manžel zemřel a ona se ocitla v jiné životní situaci.

„Zprvu jsem se bála, jestli to zvládnu. Chtělo to změnit veškeré zvyklosti, začít se sžívat sama se sebou. Chvilku to trvalo, ale dneska bych neměnila,“ vypráví. Přestěhovala se do malého bytu a je ze svého nového světa nadšená. Je to vůbec možné?

Ano, je to stále také běžnější úkaz. Žen, které se na starší nebo i stará kolena rozhodnou po ztrátě partnera (ať už odejde navěky nebo se jenom rozvedou nebo odloučí) žít samy, je stále víc.

„Může za to jejich stále větší finanční nezávislost, ale také neustálé zvyšování jejich sebevědomí. Už prostě nejsou jen ozdobami silnějšího pohlaví a chůvami. A zjišťují, že je to baví,“ vypráví psychoterapeutka Christine Raccuia s tím, že z těch, kteří skončí po šedesátce sami, je ve vyspělé populaci 68 procent žen.

Nejvíc to ženám vyčítají vlastní děti

Ze začátku je to samozřejmě trochu složitější. I přes měnící se dobu se totiž musíte vyrovnat s námitkami okolí. „Neustále se mě někdo starostlivě ptal: tak co, už máš chlapa? Nebo: povedlo se? Našla sis někoho?,“ směje se Ivona.

Pánové to tak nemají

Muži jsou v tomto ohledu mnohem konzervativnější. Pokud ztratí partnerku, většina z nich se snaží najít si novou. Je to dáno jejich přirozeností. „I když třeba podvádí nebo se občas poohlédnou jinde, vyhovuje jim uskupení, kdy jsou odvislí od jednoho partnera,“ tvrdí psycholožka Susan Pinker.

Navíc si podle výzkumů nedokážou vybudovat síť dobrých přátel nebo chcete-li takzvaných vrb. „Ženy jsou v tomto mnohem zdatnější. Najdou si je mezi vrstevnicemi, které s nimi jezdily s kočárky nebo v práci,“ tvrdí odbornice. Navíc jsou organizovanější. Mají rády kroužky a skupiny.

Muži většinou sázejí na jednoho nebo dva skvělé kamarády, a to jim do jisté míry stačí. Jenže v tomto ohledu je to málo.

Jejím odpovědím, že ne, protože nikoho nechce, lidi nevěřili. „Mysleli si, že mi to prostě jenom nejde. A pořád mi někoho dohazovali.“

Nejhůř se chovaly její dospělé děti. „Představa, že jsem doma sama, pro ně byla hrozná,“ svěřuje se žena pracující v médiích. Z této strany bývá podle odborníků skutečně největší tlak. „Ve většině případů je to ale sobecké. Děti se bojí, že postupem času zůstane veškerá péče o stárnoucí matku na nich. A tak se ji snaží někomu dohodit,“ vysvětluje to expertka.

Samozřejmě to takto nefunguje. A ani to není potřeba. Ženy od jistého věku skutečně muže nepotřebují – alespoň ne takového, kterého si hned nastěhují domů. Někdy bývá důvodem to, že není kde brát.

„Možná jsem už náročnější. Ale než žít s pitomcem jenom proto, abych splnila nějakou představu společnosti, to budu radši sama. A nikdo mi to nevymluví,“ říká Ivona. Navíc už sama poznala to, že život bez muže má po dlouhé době, co žila takříkajíc normálně v páru a v rodině, svoje nesporné výhody. A po krátkém takto stráveném čase si je nechce nechat vzít.

Tou první je, že si dámy celkem rychle vytvoří něco, čemu odborníci říkají nezávislá rutina. Stanoví si prostě běh dní podle toho, jak jim to vyhovuje – bez ohledu na druhé.

„Dostanou se tak do naprosté fyzické i psychické pohody, což je dělá mnohem šťastnější. A toho se málokdo chce vzdát,“ říká psycholožka Susan Pinker. Navíc si v tomto stavu mohou nejen dělat cokoli chtějí, ale také kdykoli. „Je to luxus, který mnohé za celý život nepoznaly. A berou to jako odměnu za dobu, kdy si musely kvůli ostatním mnohé odříkat, byť to třeba činily rády a dobrovolně,“ doplňuje odbornice.

Výše řečené potvrzuje s nadšením i Ivona. „Můžu si pozvat přátele na víkend, kdykoli chci, a stejně k nim také odjet. Když mě napadne vyrazit do Krumlova, protože ho prostě chci vidět, sbalím se a jedu. Dovolenou plánuju jenom podle sebe a maximálně slev, které to či ono období nabízí. A když se večer zdržím na skleničce s kolegy nebo známými, nic se neděje,“ vypočítává plusy. To jí vyhovuje.

Ze statistik navíc vyplývá, že dámy, které žijí dobrovolně samy, málokdy vynechají hodinu jógy, tenisu nebo kurz malování. „Když už se pro něj rozhodnou, nic jim nebrání v tom na něj také docházet. Udělají si vždycky čas,“ dokládá expertka.

Dalším jasným důsledkem vycházejícím z měřených faktů je, že i po překročení hranice věku, které se dá říkat mladiství, dokážou znovu udělat kariéru v práci – když je to tedy jejich cílem. „Konečně se mohou soustředit na svůj výkon, poddat se mu a nemusí mít výčitky, že si vzaly přesčas,“ upřesňuje to konkrétně Christine Raccuia.

Dokážou se jakémukoli projektu víc obětovat a mají radost z toho, když se mu daří. To oceňují zaměstnavatelé i kolegové, samostatně fungující ženy jsou totiž paradoxně mnohem týmovějším hráčem než ty, co žijí v nějakém tradičním uskupení.

Jak je vidět, důvodů, proč je mezi námi takových dam stále víc, je hodně. A všechny mají svou logiku. Nemusí to být styl, který vyhovuje zrovna vám (viz box na této straně). Ale nezatracujte ty, které se takto rozhodly žít. Nemusíte se jich pořád ptát na muže, protože vězte, že ony se s nimi stýkají a často i intimně. Jenom s nimi prostě nechtějí být v jednom dome nebo bytě. A to je přece jenom každého volba.

Není to pro každého

Samozřejmě, že samostatný život se nehodí pro všechny. Jde o to, abyste se v něm cítily samy, ale nikoli osamělé. „Zvláště submisivní povahy si s tím neumějí poradit. Potřebují někomu takříkajíc podléhat. Když to nemají, zoufají si,“ varuje psychoterapeutka Christine Raccuia.

Stejně tak to nejde ženám, které jsou příliš fixované na děti. Toto uspořádání není vhodné ani pro dámy s nízkým sebevědomím. Bez něj je totiž těžké zvládnout všechny praktické věci sama. „Musíte se naučit vnímat svoje úspěchy, soustředit se jen na to, co vy sama chcete. A to bez jisté dávky sebedůvěry nedokážete, protože vlastně bez zhodnocení druhých nevíte, kdo jste,“ vysvětluje odbornice.

Proto byste měly nejdřív zapracovat na tomto. Pak teprve pochopíte krásu chtěné samoty.