Milujte se a smějte se
Rozdílná jazyková výbava nemusí pro milenecký vztah znamenat jen nevýhodu. Slova někdy fungují spíš jako zástěrky...
Každý cizinecký milenecký pár je nucen rozvinout mimoslovní komunikaci – něco, co by mělo pěstovat každé partnerství, ale nepěstuje právě proto, že jsou naše uši často zalehlé slovními hříčkami a hrátkami. Učte se vnímat svého partnera srdcem, nejen ušima. Třetí jazyk zvyšuje pravděpodobnost nedorozumění kvůli drobným gramatickým chybám a obratům, jež jsou logické v jazyce partnera, ne však v tom vašem. A tak pro rozvoj hlubšího spojení milenců se „macešský“ jazyk může stát téměř výhodou. Vaše pozornost musí být obrácena k drobným gestům, jimiž partner doprovází svůj proslov, či k pocitům, která jeho slova vyvolávají ve vašem srdci. Máte možnost vědět, co opravdu cítíte, dříve, než se slov chopí rozum a přežvýká je navyklou cenzurou.
http://gty.im/638840810
A za další: váš společný život je obohacen o humor pocházející z přebreptů a roztomilých chybiček. Jiřina s úsměvem vzpomíná na počátky vztahu se Srbem Markem: „Marko, který tehdy ještě nemluvil dobře česky, mě pozval na první kafe a jen co jsme dosedli, drknul do mě loktem a špitl: ,Mrdni se.‘ Vrhla jsem na něj pohled nasupené čarodějky a rozhodovala se, jestli mu dát facku, nebo odejít. Marko nechápavě naléhal, ať se mrdnu. Až když dodal ,Nemám místa‘, rozchechtala jsem se. Mrdat je srbochorvatsky hýbat se.“ Marianin italský přítel ji chtěl překvapit a pečlivě si v italsko-české konverzaci nalistoval slovíčka, která chtěl v příhodné chvíli zašeptat své drahé, ale změť českých C vyslovil po italsku jako Č. „Chvíli jsem si nebyla jistá, jaké ujeté sexuální praktiky po mně vlastně chce, když se mi u ucha ozvalo rozvášněné ,Chči tě‘.“
Kde domov můj
Pokud jste vy zůstala v cizině, je nutné, aby váš partner věděl, že svým způsobem jste pro něj opustila opravdu VŠECHNO, celé VAŠE království. Ty velké věci jako zaměstnání, přátelé či úterky v hospůdce U Hrocha kupodivu oželíme snáze. Jsou tak velké, tak jasné už předem, že nám budou chybět, že jsme na to připravené. Mnohé ženy, které se vdaly do ciziny, se shodují, že to byly překvapivě právě obyčejné drobnosti, které jim po chvíli začaly chybět mnohem víc, hlouběji a bolestněji. Tak jako v pohádkách, kdy pro chvíli potěšení směníte s čertem to, o čem vlastně nevíte, že máte doma. A teprve když o to přijdete, dojde vám, že to byl zlatý poklad vašeho malého království.
Ivana následovala manžela do Londýna. „První půlrok jsem byla v euforii. Všechno bylo nové, osvěžující. Ale pak bublina splaskla a mně začalo docházet, čeho jsem se vzdala. Nikdo se ke mně nepřidá, když při luxování spustím Už se ten Tááálinskej... Asi nikdy nebudu schopná vyjádřit, že se necítím něžně, ale rozněžněle. A nikdo nepochopí vtip o jůhelácích.“
Nemusíte to zrovna používat k psychickému vydírání partnera, ale je nutné, aby věděl, že proces, kterým procházíte, je bolestný, i když vaše manželství dokonale klape. Že musíte oželet, osmutnit, oplakat vše, co jste si třicet let nevědomky sbírala a budovala doma. A že tam zůstalo opravdu hodně. Je-li partner v Čechách, nikdy nezapomínejte, že kromě těch velkých věcí, jako možnost dalšího vzdělání nebo pestřejší výběr zaměstnání, tam nechal i ty zdánlivě malé – roh pokoje, ve kterém sledoval Speedyho Gonzalese, věšák s kovbojským kloboukem a tátovo vzpomínání u rezavého barbeque. Kvůli vám.
