Jedno ghetto nebo dva domovy
Až opláčete, co zůstalo za vámi, nadechněte se a udělejte to, co se nejdřív jeví jako nemožné: vybudujte to znova, lepší, krásnější, bohatší. Když Leona přijela za manželem do Kanady, dostalo se jí vřelého přijetí od ostatních českých manželek. Brzy jí však došlo, že to, co se jeví jako náhražka domova, je past.
„Jedna Češka pořádala narozeninovou party. Pamatuju si na moment, kdy jsme se všichni usadili u stolu, já se rozhlédla kolem a vidím, kdo jsou hosté: bez výjimky české ženy!!! V tu chvíli mi došlo, jak je to žalostné. Po tolika letech v cizině si ty dámy vytvořily své malé ghetto. Stesk po domově může být opravdu veliký, ale je smutné, když se stýkáte s lidmi, se kterými byste se doma sotva pozdravila, jen proto, že jim v téhle cizí zemi také nikdo nerozumí.“
Leona naráží na jeden velmi důležitý prvek vztahů mezi cizinci. Vaše partnerství spojuje dva národy a to by měl také odrážet váš společenský život. Máte možnost obohatit život nejen váš, ale i vašich přátel. Pozvěte česko-americkou společnost na oslavu Díkůvzdání (nebojte, i Češi mají zač děkovat), uspořádejte Velikonoce po řecku (buďte si jistá, že všichni čeští přátelé vás příští rok budou nutit udělat tu megahostinu znova), zaveďte Mikuláše a čerty mezi vaše nové sousedy v Zimbabwe. Možná jste tak trochu ztratila jeden domov. Máte však možnost získat dva.
